Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do církve vrátit. V církvi došlo k názorovému rozporu: někteří byli pro shovívavý přístup k odpadlíkům, zatímco jiní žádali přísný postup a čistky.

 V souvislosti s touto otázkou se protnuly  osudy biskupa Cypriána  a papeže Kornélia. (Kornélius, papežem 251-253; Cyprián 210–258, biskup a mučedník)

 

Odpad od křesťanské víry:
náležité vlastenecké smýšlení

O Cypriánově mládí víme jen to, že se narodil kolem roku 210 v Kartágu a pocházel z pohanské rodiny. Pokřtěn byl okolo roku 245 a v roce 249 se stal v Kartágu biskupem. V roce 250 císař Decius nařídil, aby všichni jeho poddaní vzdali úctu pohanským bohům (obětí nebo třeba jen zapálením kadidla) a získali tak potvrzení o svém náležitém vlasteneckém smýšlení. Kdo odmítne, má být uvězněn a mučen, a může být dokonce i popraven. Mučedníkem se tehdy stal například papež Fabián. Cyprián se musel skrývat, ale svou církevní obec tajně vedl dál.

Jak se stavět k odpadlým křesťanům,
kteří se chtěli vrátit: shovívavě, anebo tvrdě?

Když v roce 251 pronásledování pominulo, mnozí křesťané, kteří ze strachu od víry odpadli, se chtěli do církve vrátit. Z těch, kdo vytrvali, byli někteří pro shovívavý přístup k odpadlíkům, zatímco jiní žádali přísný postup. Cyprián i další afričtí biskupové se klonili spíše k mírnému postupu, a tím si znepřátelili přívržence přísných čistek. V souvislosti s touto otázkou se Cypriánovy osudy protnuly s osudem římského biskupa Kornélia.

Konflikt s představiteli „tvrdé linie“

Kornélius pocházel z patricijského rodu a hned po svém zvolení papežem musel řešit rozkol vyvolaný činorodým učeným knězem Novaciánem, který byl příznivcem „tvrdé linie“ vůči odpadlíkům. Novacián obvinil papeže Kornélia ze slabosti a dal popud ke vzniku odštěpeného společenství, jež přetrvalo až do 5. století.

Biskup Cyprián z Kartága ale podporoval Kornélia a bojoval proti Novaciánovi, neboť mu velmi záleželo na jednotě všeobecné církve. Nejednalo se o pouhé osobní sympatie; Cyprián zdůrazňoval jednotu křesťanů s jejich biskupem a jednotu biskupů s Římem jakožto hlavním biskupským stolcem, založeným hlavou apoštolů svatým Petrem.

Další vlna pronásledování,
papežové se často mění a s nimi i názory

Další císař Trebonianus Gallus začal opět s pronásledováním. Vypukla totiž morová epidemie, z níž lid obviňoval křesťany označované za původce všeho zla. Zatčen byl i papež Kornélius, který v roce 253 zemřel ve vyhnanství v Centumcellae (dnes Civitavecchia). Cyprián ho označil za „mučedníka“ a jeho nástupce Lucia I. opět v boji proti Novaciánovi podpořil. Papež Lucius I. však po pouhém roce zemřel (254) a po něm se papežem stal Štěpán I., za jehož pontifikátu vypukla mezi Římem a Kartágem roztržka týkající se křtů udělovaných heretiky a schizmatiky, které Štěpán I. považoval za platné, ale Cyprián nikoli. Cyprián Štěpána I. obvinil, že Petrův primát chápe jako právo neustále se vměšovat do záležitostí jednotlivých církevních obcí. Hrozilo, že rozpor dosáhne nebezpečných rozměrů, avšak v srpnu roku 257 papež Štěpán I. zemřel a císař Valerián zahájil další pronásledování křesťanů.  Biskup Cyprián musel odejít do vyhnanství, kde se dozvěděl, že nový papež Sixtus II. podstoupil spolu se svým jáhnem Vavřincem mučednickou smrt. Po svém osvobození se mohl vrátit zpět do Kartága, ale roku 258 byl znovu zatčen a dne 14. září sťat. Právě v tento den si ho církev připomíná společně s papežem Kornéliem.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.