Početím Jana Křtitele se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista.
Narození Jana Křtitele provází zjevný Boží zásah. Manželé Zachariáš a Alžběta jsou již pokročilého věku a nemají děti. Dostávají milost početí a narození vytouženého dítěte. Zachariáš však při svém zážitku v chrámě, kdy se dozvěděl o milosti početí vytouženého dítěte, oněměl. Nyní se Boží zaslíbení naplňují.
Jan Křtitel je poslední postavou Starého Zákona. První příprava na příchod Ježíše Krista se objevuje hned po hříchu člověka, kdy Adam a Eva slyší, že jejich potomstvo rozdrtí hadovi hlavu. A jak jdou dějiny spásy, jeden prorok navazuje na druhého, pokračuje v jeho díle a předává svou službu dál – až k Janovi.
A posláním posledního proroka Jana na prahu Zákona nového, je umožnit Ježíšovi, aby mohl přijít; připravit pro něj terén, jednat tak, aby Ježíš měl na co navázat. Ježíš, který zase sám říká, že po něm přijde Utěšitel, který připomene, co on řekl a dovrší jeho dílo.
Úkolem Božího lidu, těch, kdo byli pokřtěni a přijali Ježíšova Ducha, je nežít jako osamocené ostrovy, jako lidé bez vztahů bez minulosti a budoucnosti. Plníme své poslání a žijeme smysluplný život, když zhodnocujeme to, co vytvořili ti, kdo tu byli před námi, a umožňujeme těm, kdo přijdou po nás, aby měli na co navázat.
