"Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký pohled do budoucnosti?" (Jaroslav Škarvada)

Jaroslav Škarvada (1924-2010)

Mezi lidmi byl znám jako radostný, optimistický a usměvavý člověk, který vládl vlídným slovem. Z dob komunismu byl mezi lidmi známý především z vln Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu.

Jaroslav Škarvada spatřil světlo světa roku 1924 v Praze, a jak sám říká, bylo to náhodou, protože jeho rodiče děti neplánovali - "Pán mě tady prostě chtěl mít". Během studia na gymnáziu pak nachází víru a následujících několik let je ve věcech víry a modlitby defacto samoukem. 1945 nastupuje studium v Římě. V letech 1948-1989 žije v nuceném exilu, protože se nemohl vrátit do komunistického Československa. Po vysvěcení na kněze (1949) se věnuje ještě studiím, poté působí jako kaplan v italském San Vito a následně jako pedagog kněžského semináře v Chieti. 1965-1969 je sekretářem kardinála Berana v Římě a od r. 1968 koordinátorem duchovní služby pro české emigranty po celém světě. 1983 ho Jan Pavel II. světí na biskupa. Po roce 1989 se vrací z exilu a působí v pražské arcidiecézi jako generální vikář. 28.10.2003 je prezidentem republiky vyznamenán Řádem T.G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Biskup Jaroslav Škarvada zemřel 14.6.2010 ve věku nedožitých 86 let. Tělo zesnulého bylo uloženo do kapitulní hrobky na hřbitově v Praze - Břevnově.

Některé texty Jaroslava Škarvady:

  • Bůh v autobusu Nemůžeme nebýt optimisty, když se podíváme na Krista, který žil na této zemi s námi. Není to jen někdo, kdo byl a už není. Je to Bůh, který se stal člověkem a nyní sedí po pravici Otce. Nemůžeme nebýt optimisty, když si uvědomujeme, že on patří k nám a my k němu. Že je skutečně s námi, že jede spolu s námi v autobusu, který nás veze dějinami.
  • Na konci života nevidím tmu hrobu. Čeká mě otevřená náruč Boha. (Jaroslav Škarvada) Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký pohled do budoucnosti?
  • Portét Jaroslava Škarvady (1924-2010) Samouk ve víře, aneb biskup, který se naučil řídit díky pohřebákům. Portrét milého člověka a emeritního pražského biskupa Mons. Jaroslava Škarvady ThDr. (1924-2010)
  • Závěrečné vyznání (Jaroslav Škarvada) „Svedl jsi mě, Pane, a nechal jsem se svést.“ Tato slova proroka Jeremiáše (Jer 20,7) jsem si zvolil za titul tohoto svého rozmlouvání. Můj život nebyl tak tragicky uchvacující jako život velkého starozákonního proroka, ale nemohu v něm nezaznamenat to Boží „svádění“.
  • Další texty: Jaroslav Škarvada na webu vira.cz