Obranné křesťanské strategie jsou plodem nostalgického návratu do minulosti, což nefunguje.
„Hleďte do budoucnosti s evangelní nadějí, se svobodou odevzdání se Bohu a s kořeny v minulosti. A ať vám toto úplné ponoření se do Pánovy přítomnosti vždy přináší radost z bratrství a vzájemné lásky.“ Tato slova adresoval papež František ve čtvrtek 18. dubna 2024 představeným a delegátkám řádu Bosých karmelitánek, které se sešly v Římě kvůli revizi jejich konstitucí.
Papež povzbudil klauzurní sestry v jejich nelehké roli rozlišování:
„Revize stanov znamená právě toto: shromažďovat vzpomínky na minulost, a ne ji popírat, abychom mohli hledět do budoucnosti. Kontemplativní povolání nevede k hlídání popela, ale k živení ohně, který hoří stále novým způsobem a může zahřívat církev i svět.“
„Dynamismus kontemplace je tedy vždy dynamismem lásky, je vždy žebříkem, který nás vede k Bohu, aby nás neodtrhl od země, ale abychom ji obývali do hloubky jako svědci přijaté lásky.“
Svatý Otec zmínil velkou reformátorku Karmelu, sv. Terezii z Avily, která tvrdila, že kontemplace není odtržena od každodenních povinností a je zdrojem apoštolátu:
„Ona je přesvědčena, že mystické a vnitřní sjednocení, kterým Bůh spojuje duši s sebou, téměř ji zapečeťuje svou láskou, proniká a proměňuje celý život, aniž by odpoutalo od každodenních zaměstnání nebo podněcovalo k úniku do záležitostí ducha. Terezie potvrzuje, že čas zasvěcený tichu a modlitbě je nezbytný, avšak je třeba jej chápat jako zdroj apoštolátu a všech těch každodenních úkolů, které od nás Pán žádá pro službu církve. Terezie totiž říká: Marta a Maria musí společně nabízet Pánu pohostinnost, stále ho mít u sebe a nenabídnout mu špatné přijetí tím, že by mu nedali najíst se. Jak by ho Maria, neustále sedící u jeho nohou, nasytila, kdyby nepomáhala její sestra? Jeho sycením, živením je úsilí, které vynakládáme na to, abychom duše všemožně přiblížili k němu, aby byly spaseny a nikdy ho nepřestaly chválit.“
Papež bosým karmelitánkám nabídl klíč k jejich rozlišování:
„A jaké světlo potřebujete k revizi konstitucí, když čelíte mnoha konkrétním problémům klášterů a komunitního života? ... Tím světlem je evangelní naděje. Nicméně je třeba být vždy zakořeněni v otcích zakladatelích, v matce zakladatelce a ve sv. Janovi od Kříže.
Evangelijní naděje se liší od iluzí založených na lidských výpočtech. Znamená svěřit se Bohu, naučit se číst znamení, která nám dává, abychom rozlišovali budoucnost, znamená umět učinit odvážné a riskantní rozhodnutí, i když cíl, ke kterému nás vede, zůstává skryt. Znamená to nespoléhat se jen na lidské strategie, na defenzivní, obranné strategie.
Obranné strategie jsou plodem nostalgického návratu do minulosti – to nefunguje. Nostalgie nefunguje, evangelní naděje jde jinou cestou, dává nám radost z dějin, které jsme dosud žili, avšak činí nás schopnými hledět do budoucnosti, s těmi kořeny, které jsme přijali. A to se nazývá zachování charismatu, chuť jít vpřed, to opravdu funguje.“
Petrův nástupce se s bosými karmelitánkami rozloučil slovy:
„Hleďte do budoucnosti. To vám přeji. Hleďte do budoucnosti s evangelní nadějí, s bosýma nohama, tedy se svobodou předání se Bohu. Hleďte do budoucnosti s kořeny v minulosti. A ať vám toto úplné ponoření se do Pánovy přítomnosti vždy přináší radost z bratrství a vzájemné lásky.“
18. dubna 2024
