Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta. Když přecházíme od jednoho jejího zastavení k dalšímu, doprovázíme Ježíše na jeho krátké pouti z Pilátova jeruzalémského paláce, kde si vyslechl rozsudek smrti, ke kříži a pak i do hrobu. Tato krátká a trýznivá cesta se odehrála v rozpáleném a prašném městě na Blízkém východě před dvěma tisíci lety. Jaký má tedy smysl předvádět ji v kostelích dnes, a to od Aljašky po Kapské město? O co v ní jde? /.../
Každé zastavení připomíná okamžik, kdy se Ježíš zastavil. „Zastavení“ je jednoduše místo, kde se na chvíli zůstane stát, podobně jako když vlak stojí na zastávce. Ježíš se zastavuje, aby promluvil se soucitnými. Zastavuje se, když vyčerpáním padá k zemi a nemá sílu pokračovat. Zastavuje se na Golgotě, protože je to konec cesty. Když se i my zastavujeme v jeho stopách a uvažujeme, zda dokážeme jít dál, je nám blízko. Zadržuje nás nemoc nebo nezdar, smutek nebo zoufalství. Ježíš ale jde dál a pomalu zdolává cestu ke kříži a ke zmrtvýchvstání a nás nese s sebou v naději.
Křížová cesta vyjadřuje působivě jádro křesťanské víry. Vidíme, jak je Ježíš odsouzen na smrt, jak objímá svou matku, jak padá, jak mu Veronika otírá tvář a Šimon Kyrénský pomáhá nést břemeno, jak je ukřižován i pohřben.
Kristus na sebe bere úděl každého z nás. Naše vítězství i pády, radosti i bolesti. Klopýtá s námi, když zakopneme, a pomáhá nám znovu na nohy. Toto poselství zde zprostředkované Timothym Radcliffem je přístupné věřícím, těm, kdo víru hledají, i těm, kdo víru nemají.
Nechme se oslovit a vydejme se na cestu!
***
Timothy Radcliffe, narozen v Londýně v r. 1945, do dominikánského řádu vstoupil r. 1964. Po absolvování studií v Oxfordu a Paříži pracoval nejprve jako univerzitní kaplan v Londýně a potom 18 let přednášel teologii na Oxfordu. V roce 1988 byl zvolen provinciálem Anglie a od roku 1992 stál v čele dominikánského řádu jako jeho generální magistr až do r. 2001.
Křížová cesta pro věřící i nevěřící
Timothy Radcliffe
