...
V roce 1940 došlo k vašemu prvnímu vážnému střetnutí s totalitní mocí, byl jste zatčen a vyslýchán.
Na gymnáziu jsem založil skautský oddíl a přirozeně se propagovala brannost. Také jsme se připravovali na partyzánskou válku. V listopadu 1940 byl skauting zakázán. Gestapo zabavilo náš inventář, musel jsem podepsat, že beru na vědomí, že se jedná o zakázanou činnost atd. Ale za týden si pro mě přišli rovnou do gymnázia a byl jsem zatčen.
Jak jste nacistický kriminál prožíval vnitřně?
Měl jsem příležitost udělat si plány a myslet na budoucnost. Původně jsme chtěli odporovat nacistům vojensky a partyzánsky – vždyť jsme byli mladí a naivní. Ale ve vězení jsem si uvědomil, že naše cesta je jiná než bít mečem, jak říkal Petr Ježíšovi. A zároveň jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice Ten, který neprolévá krev druhých, ale který svou krev dal! Tak jsem tehdy v té kriminální kobce našel své povolání ke kněžství, ke službě Ježíši Kristu.
V roce 1948 jste byl vysvěcen na kněze. Kde vás zastihl únor 1948?
Zrovna jsme měli exercicie, přípravu na jáhenství. A tenkrát je biskup Hlouch přerušil s tím, že nám musí oznámit, že se v naší republice změnil režim. Řekl, že jsme komunistickou zemí a že asi tušíme, co to všechno může znamenat. A tak nám dal na vybranou – kdybychom si své povolání chtěli ještě rozmyslet. Bylo nás tehdy dvanáct, a nikdo si to nerozmyslel. Vysvěceni jsme byli koncem června. (P. Karel Fořt, z Radia Svobodná Evropa RFE).
Z knihy rozhovorů Miloš Doležal: Prosil jsem a přiletěla moucha, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně zkráceno a upraveno.
