Řehoř Veliký (540-604) patří mezi nevýznamnější papeže historie. Provedl církev a společnost dějinným přelomem mezi starověkem a středověkem. Byl schopným a aktivním organizátorem, diplomatem, reformátorem a kazatelem. Je jedním ze dvou papežů historie, kterému se dostalo přízviska "veliký". Sám začal jako papež používat titul "Služebník služebníků Božích".
Řehoř Veliký byl církevním učitelem Západu a prvním řeholníkem (benediktinem) na papežském stolci. Dal první popudy k misiím u Germánů, podporoval církevní zpěv (viz gregoriánský chorál) a liturgii. Zasloužil se o obrácení visigótského krále Reccarda (589) a o pokřesťanštění Anglie (596 mise benediktinského převora Augustina, budoucího canterburského arcibiskupa do Anglie a následný křest krále Ethelberta). Neobyčejně podporoval vznik nových klášterů, byl činný i literárně: třicetipětisvazkový komentář k Jobovi (Moralia in Job) se stal příručkou morální teologie, jeho čtyři knihy Dialogů (Dialogi) byly populárními životopisy světců. Rozvinul nauku o očistci. Po celý život proslul zbožností, pokorou a skromností, proto mu právem náleží titul Veliký.
