Svatá Josefina Bakita (*1869 Súdán +1947 Itálie), svátek 8.2.
Svatá Josefina Bakhita byla v osmi letech unesena od své rodiny. „Volala jsem maminku a tatínka s úzkostí v duši, jakou nelze vypovědět. Nikdo mne však neslyšel." Byla tak vyděšená, že zapomněla své jméno. Pojmenovali ji tedy „Bakita“, což ironií osudu znamená „mající štěstí“.
Svatá Josefina Bakita je také prvním člověkem z třetího světa, která byla svatořečena. Nanejvýš poutavý příběh súdánské Josefiny Bakity se zdá jak vystřižený z románu... a zatím je zcela pravdivý.
Její rodina – rodiče, tři bratři a tři sestry žili ve vesnici Dárfúr v blízkosti hory Agilere. Její strýc byl hlavou vesnice. Josefina se narodila nejspíš roku 1869, v roce otevření Suezského průplavu. Když jí bylo tak sedm osm let, byla při sběru bylin na jednom z blízkých políček u domu unesena dvěma Araby. „Jestli budeš křičet, jsi mrtvá,“ pohrozil muž ozbrojený puškou a zprudka ji postrkoval do hustého lesního porostu. Dívenka šla celou noc. Pak byla zavřena v temné kobce. „Volala jsem maminku a tatínka,“ vyprávěla později jako sestra v jedněch pamětech sepsaných na vyzvání představené, „s úzkostí v duši, jakou nelze vypovědět. Nikdo mne však neslyšel. Co víc – nutili mě pod strašlivými výhrůžkami, abych mlčela.“ Byla tak vyděšená, že dokonce zapomněla své jméno. Dva černoši ji pojmenovali „Bakita“, což ironií osudu znamená „mající štěstí“.
O tři roky dříve byla stejným způsobem unesena její starší sestra, vdaná žena a matka jednoho dítěte. Nikdy víc už o ní neslyšeli. Trh s otroky tehdy jen kvetl, a to i přesto, že v první polovině devatenáctého století téměř všechny evropské mocnosti spolu se Spojenými Státy nařídily ze zákona konec obchodu s černochy a otroctví. Byli to především arabští nomádští pastýři pocházející z Kordofanu, kteří se zabývali únosy dětí a mladých žen pro severovýchodní trh.
Svatá Josefina Bakhita - více zde
