Slyšet se navzájem si jako hlavní cíl kladla mezioborová konference, která se zabývala životním prostředím a náboženstvím. Akce proběhla na Evangelické teologické fakultě.
Přednášejícími byli odborníci na zadržování vody v krajině, pěstování lesa s ohledem na kůrovcovou kalamitu, environmentální antropologii, molekulární biologii, ale i teologii, etiku, politologii či studentští aktivisté, pedagogové a starostové. Ty všechny spojoval stejný zájem – co lze udělat pro život na naší planetě, aby se jej podařilo zachovat v co nejvyšší kvalitě i v budoucnu.
Často jsou lidé z jednoho oboru tak zaměření jen na svůj pohled na danou problematiku, že někdy s nedůvěrou hledí na odborníky, kteří stejný problém pojmenovávají z jiného úhlu. Avšak ta nejlepší řešení často tkví právě v nadhledu a průniku všech pohledů. Postupovat mezioborově znamená překračovat jak hranice našich specializací, tak také další hranice – mezilidské, mezigenerační, mezicírkevní…
Kritické porozumění vlastním teoretickým východiskům je pro konkrétní eko-etické postoje klíčové. Zdá se, jako bychom dnes tak úplně nevěděli, proč přírodu chránit i nad rámec pragmatických důvodů a proč hájit její autonomní hodnotu. Všichni jsme svědky toho, jak právě na té nejvyšší, globální úrovni chybí univerzální zdůvodnění, a to právě ve chvíli, kdy narážíme na limity technicko-ekonomického přístupu. V rámci následné diskuze byly zodpovídány otázky typu: „jak vykročit z bludného kruhu zpytování ekologického (s)vědomí a najít cestu ke společnému politickému jednání, které by vedlo k nezbytným společenským změnám a omezení největších znečišťovatelů klimatu“.
Snad se tak podařil udělat první krok k propojení všech, kterým ochrana přírody leží na srdci. Jde přece o téma, které spojuje všechny lidi dobré vůle bez ohledu na náboženský kontext. A z pozice křesťanských církví je to téma stále jen málo akcentované, ač s nezanedbatelným evangelizačním potenciálem.
-vr-
