Ježíš umírá a zdá se, že jeho učení nepřežije
Boha lze najít v přírodě, ale též v dějinách. Charismatický rabbi Ježíš umírá na kříži poté, co jej zradil jeden z jeho žáků, jiný z jeho žáků se k němu nehlásí a prohlašuje, že jej nezná, jeho přívrženci jsou rozprášeni a zdá se, že nové učení nepřežije ani o minutu smrt svého zakladatele.
Vinný kmen roste dál
Přece se cosi stalo. Jakoby se metafora o vinném kmeni uskutečnila. Žáci, kteří jej přímo pamatují, ale i ti, kteří jej ty roky neznali osobně, se napájejí z mízy kmene, z pramene, půjdou a obrátí Evropu vzhůru nohama. Budou psát texty, které jsou čteny dodnes, překrásné, hluboké texty. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, kdybych nebyl napojen na podzemní pramen, nic mi to neprospěje.
Každý křesťan konvertitou
Hinduistou se člověk nestává, jím se člověk rodí. I židovství je narození, a víc než to, obřízka symbolizuje společný osud, soudržnost horizontální i vertikální, spojení se všemi předky, je to jakási společná DNA. Křesťanem se naopak nerodím, nýbrž stávám, stávám se jím v každé další generaci, není rozdíl mezi tradičními křesťany odmala a konvertity, neboť všichni jsme konvertité, každý z nás si musí cestu probojovat sám, dotknout se světla, napít se z pramene, dotknout se kmene a nechat proudit mízu. Křest, biřmování, mše svatá, život ze svátostí, modlitba, lámání Božího Slova. To cosi nepojmenovatelného, co z ustrašených žáků vytvořilo odvážné svědky, kteří jeden po druhém pak umírali násilně, každý ve svůj čas, skoro každý hodně bolestivou smrtí. Ne že by Přítomnost odstranila jejich chyby, Petr i Pavel mají ty své stále s sebou.
Stojíme na ramenou předků a naše děti budou stát na těch našich
V každé další generaci to přichází, a není to způsobeno ani příkladem rodičů, ani čímkoli jiným, co by bylo možné pojmenovat. Od začátku křesťanství je naším povoláním žít ve světě, ale nebýt ze světa.
Narodili jsme se do příběhu našich rodičů a příběhu jejich rodičů. Nyní píšeme ty své, nyní jsme, se vší pokorou, pro svět solí a světlem. Nedočkáme se dalších kapitol a nevíme, jak příběh skončí. Jen to jediné víme, že svou kapitolu musíme napsat co nejlépe, až se jednou stane součástí historie. Dědictví otců zachovej nám, Pane, a dej, aby i naši vnukové se totéž modlili o nás. Stojíme na ramenou předků a naše děti budou stát na těch našich.
