Postarší Alžběta a Zachariáš se cítili vyřazeni, poníženi a zklamáni
Příslib narození sv. Jana Křtitele (Lk 1,5-13) je událost, která prozáří život Alžběty a Zachariáše a strhne příbuzné i sousedy k radosti a úžasu. Tito postarší rodiče o tomto dni snili a připravovali se na něj, ale teď už jej neočekávali. Cítili se vyřazeni, poníženi a zklamáni; byli totiž bezdětní. Takže když byl Zachariáš zpraven o tom, že se mu narodí syn, neuvěřil, protože to neumožňovaly přirozené zákony čili stáří. Pán ho proto na celou dobu těhotenství jeho manželky učinil němým. Bylo to znamení. Bůh totiž není závislý na naší logice a našich omezených lidských schopnostech. Je třeba se naučit důvěřovat a mlčet tváří v tvář Božímu tajemství a v pokoře a ztišení rozjímat o jeho díle, které se zjevuje v dějinách a často překonává naše představy. Nyní, když tato událost nastala a Alžběta a Zachariáš zažili, že „u Boha není nic nemožného“, je jejich radost veliká. (Srov. promluva před modlitbou Anděl Páně ze dne 24. června 2018.)
Biblické čtení k tématu
„Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: ‚Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan‘“ (Lk 1,5-13).
Zachariáš chválí Boha, přidat se k němu mohu i já
Narození Jana Křtitele doprovází Zachariášův chvalozpěv (srov. Lk 1,68-79), v němž Zachariáš shrnuje radost, chválu a díky za Boží působení v lidských dějinách. I já mohu děkovat Pánu za okamžiky, kdy jsem i já vnímal/a jeho přítomnost. Jak by mohl znít můj chvalozpěv? Mohu se inspirovat zvláště prvními verši Zachariášova chvalozpěvu:
„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid.
Vzbudil nám mocného Spasitele
z rodu svého služebníka Davida,
jak slíbil odpradávna
ústy svých svatých proroků;
zachránil nás od nepřátel,
z rukou všech, kdo nás nenávidí.“
Bože, už ani nedoufám…
Bože Otče, prosím tě o milost,
abych pozorně a s vírou přijal/a vedení Duchem Svatým
a více věřil/a v tvou moc obdarovat mě tím,
v co ani nedoufám.
