Ježíš se jich zeptal: “Co byste chtěli?”

V neděli večer (6.3.2016) začala postní duchovní obnova římské kurie, která potrvá do pátečního dopoledné a které se účastní také papež František. Již počtvrté se koná v exercičním domě Božského Mistra, který jižně od Říma, v obci Ariccia nad Albánským jezerem, spravuje kongregace paulínů. Meditace na téma „Obnažené otázky evangelia” vede rodák ze severoitalského Furlánska a člen řádu Služebníků Mariiných, o. Ermes Ronchi.

Otázka, kterou pojednal v úvodním rozjímání, je vyňata z Janova evangelia: “Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: “Co byste chtěli?” (Jan 1,38). Zastavme se v těchto dnech, abychom naslouchali Bohu, který klade otázky, navrhl italský servita. Milujme otázky, protože jsou již samy o sobě zjevením, dodal s upřesněním: Otázky jsou synonymem obrácení.

Ježíš vychovává k víře prostřednictvím otázek

Ježíš vychovává k víře spíše prostřednictvím otázek, než užitím asertivních slov, pokračoval o. Ronchi. Evangelia obsahují více než 220 Pánových otázek. „Dotazování je typem nenásilné komunikace, která druhého nechce umlčet, nýbrž zamýšlí s ním navázat dialog a zaujmout ho, přičemž mu zároveň ponechává svobodu. Ježíš je ztělesněním otázky, protože jeho život a smrt se nás dotazují na konečný smysl věcí. Ptají se nás na to, co činí život šťastným. A odpovědí je stále Ježíš.

Pán se nás dotazuje na naši nejsilnější touhu

Pán se nás dotazuje na naši nejsilnější touhu, vysvětloval italský servita. Nevyžaduje především oběti a odříkání, nechce, abychom se obětovali na oltář povinností a námahy, nýbrž abychom vstoupili do svého srdce a pochopili, co si nejvíce přejeme a kvůli čemu jsme šťastní. Zaujetí pro Boha se rodí z objevu Kristovy krásy. Bůh nás nepřitahuje, protože je mocný, věčný či dokonalý, nýbrž nás láká Kristovou tváří a jeho příběhem pravé svobody a lásky. Víra tedy spočívá v hledání Boha, který vnáší do srdce štěstí, a jehož jménem je radost, svoboda a plnost.Naší úlohou je pak hlásat Boha, který je krásný, zajímavý, žádoucí.

Možná jsme Boží tvář ochudili svým šťouráním

Možná jsme Boží tvář ochudili svým šťáráním v ubohostech, minulosti a hříchu, uvažoval o. Ronchi. Možná jsme zvěstovali Boha hodného úcty a klanění, avšak nikoli Boha, který strhuje a plete se nám do života, směje se a hraje si se svými dětmi. Bůh tak v našich kostelech umírá nudou, a je na čase navrátit mu jasnou tvář Toho, kdo je předmětem naší touhy, potěšení a zalíbení.

Kráčíme za Tím, kdo obšťastňuje srdce?

Pouze takto budeme pít u pramenů světla a staneme na pokraji věčnosti. Ptejme se tedy, zakončil o. Ronchi svou první meditaci, co bychom chtěli a za kým jdeme? Hledáme Boha, po kterém lze toužit, kráčíme za Tím, kdo obšťastňuje srdce.