Duchu svatý, má útěcho, přijď, má radosti, přijď, můj pokoji, má sílo, mé světlo; Ježíš řekl, že přijdeš k neučeným. Jsem první z těchto neučených. Neprosím tě o jiné učení a o jiné poznání nežli o moudrost nalézt Ježíše a o moudrost vytrvat s ním. (bl. Marie od Ukřižovaného Ježíše)
Ježíš posílá Ducha svatého každému z nás a učí nás obracet se na něho výslovně titulem Přímluvce. „A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce“ (Jan 14,16), „Ale Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém“ (Jan 14,26), „Až přijde Přímluvce“ (Jan 15,26).
Nazývání Ducha svatého tímto krásným jménem má zvláštní a hluboký význam. Jednou z nejzákladnějších lidských zkušeností je nenaplněnost. Člověk je teprve na cestě ke svému naplnění, a zatímco po ní kráčí, trpí, je zarmoucený a stýská se mu. Těmto nelehkým zkušenostem vychází vstříc Boží útěcha. Duch svatý – osoba milující celou plností své přirozenosti – se sklání nad nedostatkem lidské plnosti a vdechuje nám zkušenost útěchy. Nejen samotné slovo útěchy, ale slovo spojené s mocí, které nám dává účinnou schopnost pokračovat na této těžké cestě světem plným utrpení a touhy po naplnění.
