Daruj Bohu svůj čas, úsilí a on ti to mnohonásobně vrátí…
Někdy slýcháváme: „Daruj Pánu něco ze svého času, úsilí, věcí, které máš rád. On ti to vrátí mnohonásobně.“
Já sám to leckdy bohužel kvůli své pohodlnosti neudělám. Když se mi to ale podaří, potvrzuje se mi vždy znovu tato zkušenost: Kdykoli Ježíši něco velkoryse dáš, vrátí ti to mnohonásobně. Nevím, jak to funguje. Souhlasím s těmi z vás, kteří namítnou, že Bůh s námi přece nekšeftuje. Že nám všechno chce dát zdarma a z lásky.
Část odpovědi se zřejmě skrývá spíš na naší straně. Jestliže Bohu něco „dám“, tak tím vlastně vytvářím prostor pro něco lepšího. A zároveň mu dávám najevo, že to s ním myslím skutečně vážně. Že o své víře nechci jen mluvit.
Někdy se jako malé děti „nacpeme před obědem“
Možná by to šlo přirovnat k situaci, kdy maminka chce připravit opravdu dobrý nedělní oběd. Děti však nechtějí čekat a tak se někdy před obědem nacpou sladkostmi a čipsy, takže v žaludku nezbývá moc místa pro pořádné jídlo.
Zkrátka jestliže svoje srdce „nacpu“ lákavými, ale ve skutečnosti nekvalitními pochutinami, nezůstane už tam místo pro věci skutečně dobré a hodnotné. Anselm Grün v jedné své knize říká, že „půst je modlitba tělem“. Když se postím, vytvářím v sobě volné místo a dávám i postojem svého těla najevo, že svou víru a modlitbu myslím opravdu vážně.
Dovolme Bohu, aby nás obdaroval
A tak je tomu i v jiných oblastech: pokud se nerozhodnu Bohu něco dát, nemůže mě daleko štědřeji obdarovat. Ne, že by nechtěl, ale já mu to nedovolím. A to je velká škoda.
Vždy, když se mi to podařilo,
prožil jsem něco tak mimořádného,
co ve svých běžně naplánovaných dnech moc často neprožívám:
silný dotyk Boží přítomnosti.
Hledejte nejprve Boží království a spravedlnost,
a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33)
Ježíš jim řekl: A každý, kdo (cokoliv) opustil
pro mé jméno, stokrát víc dostane
a bude mít podíl na věčném životě. (srov. Mt 19,29)
