Bůh každého z nás
stvořil jako jedinečného
Bůh každého z nás, muže i ženu, stvořil jako jedinečného, originálního, krásného a vzácného. Bohužel jsme společnosti dovolili, aby nás formovala ke svému obrazu, a ne k Božímu. Stále tak máme strach, že nás druzí nepřijmou takové, jací jsme.
Největším problémem ale není to, že nás odmítnou druzí, nýbrž že odmítáme sami sebe. Problém nenastává, když ostatní lidé nejsou schopni vidět naši vnitřní krásu, ale když my sami v sobě nedokážeme krásu najít. Tento jev se bohužel stal problémem mnohých současných mužů a žen.
Bůh ve mně vidí krásu
Nedávno jsem se na jednom semináři setkal s jistým děvčetem. Účastníky jsem vyzval, aby si vzali do rukou kámen jako symbol zla, které máme v sobě, a tento kámen drželi v rukou. Požádal jsem je, aby ve chvíli, kdy pocítí, že se od hříchu dokážou odpoutat, šli ten kámen položit před kříž. Toto děvče mi řeklo, že místo kamene položila před kříž malé zrcátko. To zrcátko jí připomínalo, kolikrát opovrhovala sama sebou, když se na sebe v zrcadle dívala. Řekla mi: „Teď si uvědomuji, že to zrcátko už nepotřebuji. Od této chvíle jsem přesvědčena, že nejdůležitější je, jak se na mě dívá Bůh.“ I když jsem hříšník, Bůh ve mně vidí krásu.
Bůh vás může angažovat
Bůh věří svému dílu, svému tvoru, věří tomu, koho stvořil jako svého syna, svou dceru. Když si Ježíš vyvolil apoštoly, nebyli bohatí ani mocní. Nebyli ani inteligentní. Naopak, byli to nevzdělaní a chudí rybáři, kteří neměli žádnou moc. Ovšem protože on jim věřil a oni přijali jeho lásku, staly se z nich pilíře církve.
Když mi řeknete, že jste nevzdělaní a neučení, potom vám odpovím: „Takový byl i Petr.“ Když mi řeknete, že jste chudí, to byl i Petr. Když mi řeknete, že jste pouhá žena v domácnosti, chlapec, starý člověk, řeknu vám: „Přesně takoví byli další mnozí v Bibli a dějinách církve…“
Bůh vás může použít, ať už jste kdokoli.
