On je Pánem dějin
Bylo to večer 16. října 1978, když jsme se s přáteli v Chebu z vatikánského rozhlasu dozvěděli ohromující zprávu, že papežem byl zvolen krakovský arcibiskup Karol Wojtyla.
Ohromující i nadějné bylo, že pochází z komunistické země a že nám, utlačovaným českým křesťanům, bude dobře rozumět.
Avšak komunisté v celém sovětském bloku byli blízko panice, protože těm nejbystřejším bylo ihned jasné, že nový papež Jan Pavel II. bude velmi nebezpečným a tvrdým protivníkem. A nemýlili se.
Pro nás věřící to byla velká radost, protože jsme ihned rozpoznali jeho mimořádný šarm a umění hovořit s Bohem i s lidmi. Připomínám, že to bylo v době probíhající studené války, kdy se zdálo, že totalitní moc je neprůstřelná a že bude snad i věčná. Mnoho lidí u nás bylo normalizací duchovně i mravně zcela zlomeno.
V tehdejším Československu panoval nejtužší režim v Evropě – hned po Albánii. Nemělo by se zapomenout, že v Praze, a nikde jinde, byl nad Vltavou postaven obrovský pomník Stalinovi, zatímco v Budapešti se tyčil nad Dunajem sv. Gelért, věrozvěst Maďarů.
Ještě v srpnu roku 1989, když jsme s přáteli navštívili v Římě kardinála Jozefa Tomka, prefekta Papežské kongregace pro evangelizaci národů, nebyly všechny české a moravské diecéze obsazeny řádnými biskupy. Komunisté mnoho roků velmi houževnatě zabraňovali působení řádných diecézních biskupů, a pokud zemřeli, nedovolili jmenovat nové, pro církev přijatelné. A pan kardinál k tomu poznamenal, že i v těch nejprimitivnějších zemích se tyto záležitosti nakonec podaří vyřešit, jen v Československu to nejde.
Avšak velmi brzy poté se celý sovětský blok, připomínající obrovskou babylonskou věž, zcela překvapivě zhroutil a církvi i občanské společnosti se otevřela nečekaná svoboda. Tyto události je vhodné si dobře pamatovat, protože žádná lidská moc, ale Bůh je Pánem dějin. A právě blahoslavený Jan Pavel II. to na základě své hluboké víry v Ježíše Krista slovem i činy neustále dosvědčoval. A i nyní nás z nebe povzbuzuje slovy, kterými zahájil svůj mimořádný pontifikát: „Nebojte se, a otevřete brány svého srdce Kristu Ježíši!“
Je třeba věřit, že on je Pánem dějin i v současné, převratné a těžké době. Někdy se zdá, že úpadek člověka, rozvrat rodiny i lidské společnosti za 20 let svobody velmi pokročily a v něčem je situace snad ještě těžší než za totality.
Proto je třeba tím více věřit, že v Ježíši Kristu je Bůh Pánem dějin a že se nemáme bát, ale naplno žít podle Kristova evangelia ve společenství jeho církve. On od nás totiž také očekává, že s jeho pomocí pomůžeme do nebe i těm druhým, protože Kristus umřel na kříži za všechny. A svatými se stáváme společně.
Miloslav Kněz
Se svolením převzato z Časopisu Nové Město 10/2011
Avšak komunisté v celém sovětském bloku byli blízko panice, protože těm nejbystřejším bylo ihned jasné, že nový papež Jan Pavel II. bude velmi nebezpečným a tvrdým protivníkem. A nemýlili se.
Pro nás věřící to byla velká radost, protože jsme ihned rozpoznali jeho mimořádný šarm a umění hovořit s Bohem i s lidmi. Připomínám, že to bylo v době probíhající studené války, kdy se zdálo, že totalitní moc je neprůstřelná a že bude snad i věčná. Mnoho lidí u nás bylo normalizací duchovně i mravně zcela zlomeno.
V tehdejším Československu panoval nejtužší režim v Evropě – hned po Albánii. Nemělo by se zapomenout, že v Praze, a nikde jinde, byl nad Vltavou postaven obrovský pomník Stalinovi, zatímco v Budapešti se tyčil nad Dunajem sv. Gelért, věrozvěst Maďarů.
Ještě v srpnu roku 1989, když jsme s přáteli navštívili v Římě kardinála Jozefa Tomka, prefekta Papežské kongregace pro evangelizaci národů, nebyly všechny české a moravské diecéze obsazeny řádnými biskupy. Komunisté mnoho roků velmi houževnatě zabraňovali působení řádných diecézních biskupů, a pokud zemřeli, nedovolili jmenovat nové, pro církev přijatelné. A pan kardinál k tomu poznamenal, že i v těch nejprimitivnějších zemích se tyto záležitosti nakonec podaří vyřešit, jen v Československu to nejde.
Avšak velmi brzy poté se celý sovětský blok, připomínající obrovskou babylonskou věž, zcela překvapivě zhroutil a církvi i občanské společnosti se otevřela nečekaná svoboda. Tyto události je vhodné si dobře pamatovat, protože žádná lidská moc, ale Bůh je Pánem dějin. A právě blahoslavený Jan Pavel II. to na základě své hluboké víry v Ježíše Krista slovem i činy neustále dosvědčoval. A i nyní nás z nebe povzbuzuje slovy, kterými zahájil svůj mimořádný pontifikát: „Nebojte se, a otevřete brány svého srdce Kristu Ježíši!“
Je třeba věřit, že on je Pánem dějin i v současné, převratné a těžké době. Někdy se zdá, že úpadek člověka, rozvrat rodiny i lidské společnosti za 20 let svobody velmi pokročily a v něčem je situace snad ještě těžší než za totality.
Proto je třeba tím více věřit, že v Ježíši Kristu je Bůh Pánem dějin a že se nemáme bát, ale naplno žít podle Kristova evangelia ve společenství jeho církve. On od nás totiž také očekává, že s jeho pomocí pomůžeme do nebe i těm druhým, protože Kristus umřel na kříži za všechny. A svatými se stáváme společně.
Miloslav Kněz
Se svolením převzato z Časopisu Nové Město 10/2011
