Ti, kdo se v minulosti snažili získat někoho pro Krista, se obyčejně spokojili tím, že ho přivedli do kostela, že získali nového člena církve. Milost konverze je zajisté vzácný dar, na který Bůh připravuje muže a ženy obyčejně jen postupně, krok za krokem. Účast na bohoslužbách a jiných církevních setkáních jsou důsledkem těch přípravných, vnitřních milostí.
Ale ten, kdo evangelizuje, se nesmí spokojit s takovými částečnými stádii, jako je získat nového člena církve nebo přimět vlažného katolíka k účasti na bohoslužbách a podobně. Tato částečná vítězství nesmějí být posledním cílem, důvodem evangelizační činnosti. Místo znovuzrození by šlo o potrat. Ti, kdo se nedožijí konverze, jsou „mrtví křesťané“.
Konverze znamená zrod, radikální změnu, nový počátek, řekl nám Pavel VI. ve své encyklice „Evangelii Nuntiandi“ o evangelizaci lidstva. Oči toho, kdo je evangelizován (a předtím i toho, kdo chce evangelizovat), musí být otevřeny; vidíme všechny skutečnosti svěže, v novém světle. Naše pořadí hodnot se podstatně mění. Také naše obavy a naše naděje jsou k nepoznání. Činností Ducha svatého přijímáme nové „ego“, začínáme s novou identitou. Před obrácením jsme často trpěli komplexem nekoordinovaných nebo dokonce neslučitelných zájmů a tlaků; konverzí nám Pán dal poznat vnitřní soulad, mír, rovnováhu a poctivost k sobě samým.
Je to konec modloslužby. Mnohé prožitky, po nichž jsme vášnivě toužili (a to i přesto, že jsme si uvědomovali, že nejde o Boží vůli), ztratily intenzitu své přitažlivosti, nebo jsme o ně vůbec ztratili zájem. Ty zážitky byly soupeři živého Boha (...jejich chtíče jsou jejich bůh... Fil 3,19). Nesmíme tomu však rozumět tak, jako by se po obrácení měly stát naším hlavním nebo výhradním zájmem svátostiny, kult, kostel.
Konverze znamená, že všechno, co činíme, čím se naše mysl zaměstnává a oč usilujeme, je podřízeno jednomu účelu: podporovat a šířit království Boží, ruku v ruce se vzkříšeným Kristem a spolubratry v Božím lidu, a to pro Krista samého a k slávě Otcově (viz „Evangelii Nuntiandi“ č. 8).
***
Ukázka z publikace Pravdivé a chybné pojetí evangelizace, kterou vydalo Pastorační středisko.
***
Další texty k tématu Evangelizace.
Konverze znamená zrod, radikální změnu, nový počátek, řekl nám Pavel VI. ve své encyklice „Evangelii Nuntiandi“ o evangelizaci lidstva. Oči toho, kdo je evangelizován (a předtím i toho, kdo chce evangelizovat), musí být otevřeny; vidíme všechny skutečnosti svěže, v novém světle. Naše pořadí hodnot se podstatně mění. Také naše obavy a naše naděje jsou k nepoznání. Činností Ducha svatého přijímáme nové „ego“, začínáme s novou identitou. Před obrácením jsme často trpěli komplexem nekoordinovaných nebo dokonce neslučitelných zájmů a tlaků; konverzí nám Pán dal poznat vnitřní soulad, mír, rovnováhu a poctivost k sobě samým.
Je to konec modloslužby. Mnohé prožitky, po nichž jsme vášnivě toužili (a to i přesto, že jsme si uvědomovali, že nejde o Boží vůli), ztratily intenzitu své přitažlivosti, nebo jsme o ně vůbec ztratili zájem. Ty zážitky byly soupeři živého Boha (...jejich chtíče jsou jejich bůh... Fil 3,19). Nesmíme tomu však rozumět tak, jako by se po obrácení měly stát naším hlavním nebo výhradním zájmem svátostiny, kult, kostel.
Konverze znamená, že všechno, co činíme, čím se naše mysl zaměstnává a oč usilujeme, je podřízeno jednomu účelu: podporovat a šířit království Boží, ruku v ruce se vzkříšeným Kristem a spolubratry v Božím lidu, a to pro Krista samého a k slávě Otcově (viz „Evangelii Nuntiandi“ č. 8).
***
Ukázka z publikace Pravdivé a chybné pojetí evangelizace, kterou vydalo Pastorační středisko.
***
Další texty k tématu Evangelizace.
