Na novinářském brífinku o práci Synodu biskupů o synodalitě ve středu 9. října 2024 bylo zmíněno několik témat, o nichž se na synodu právě rokuje.
Důležitost podpory spolupráce mezi kněžími a laiky
Všechny příspěvky byly „zaměřeny na téma církevního rozlišování, tedy na témata a kritéria, různé úrovně odpovědnosti, na roli vysvěcených služebníků“. Role laiků, jejich spolupráce s biskupy a kněžími, jejich zapojování do rozhodovacích procesů byla jedním z témat, která se v různých veřejných vystoupeních objevila nejvíce. „Zdůrazněna byla důležitost podpory spolupráce mezi kněžími a laiky“ i „potřeba větší účasti laiků – mužů i žen – ve vedoucích funkcích“. Zvláště bylo uznáno, že „přítomnost laiků je nezbytná, spolupracují pro dobro církve“. Kromě toho byl předložen návrh, aby byl ohledně vhodnosti kandidátů na kněžství a biskupství konzultován Boží lid: „Ten, kdo rozhoduje, je biskup, avšak v synodální církvi se Boží lid musí cítit vlastní zodpovědnost při výběru“ a také znát „požadavky lidského a duchovního profilu, které musí mít kandidáti“.
Ženy a služba naslouchání
Další návrh se týkal důležitosti prohloubení úvah o úloze laiků v pastoraci ve farnostech, protože mnozí kněží nemají povolání být faráři, zatímco mnozí laici, kteří žijí klidným manželským a rodinným životem, mohou vykonávat funkce v komunitách. Pokud jde o ženy, řekla sekretářka Komise pro synodální informace, padl návrh „vyhnout se jakémukoli druhu sexuální diskriminace v akolytátu, více uznat“ jejich „přínos i v rozhodovacích procesech“ a „uvažovat o naslouchání ženské službě, která doplňuje službu faráře, jáhna, katechetu“. „Ženy umí poslouchat, poslouchají jiným způsobem,“ zaznělo v Aule, „a mohly by to dělat jako službu, zcela odlišnou od zpovídání“. Padl i návrh „více zapojit ženy do diplomacie v rozděleném a bojujícím světě“.
Svěřit mladým digitální pastoraci mládeže
Prefekt Ruffini pak poukázal na to, že účastníci Synody poukázali na „potřebu spojit se s novými generacemi prostřednictvím digitální pastorace“. Byl uveden příklad mnoha mladých lidí v Africe, kteří „chodí do kostela, mají talent, energii a víru“, a proto „musí být součástí rozlišování církve“. Zazněl i návrh svěřit pastoraci mládeže právě mladým lidem: zkrátka „mladí mladým“, „aby vstoupili do dialogu s vrstevníky uvězněnými v ‚new age' nebo nihilistických ideologiích“. Jak řekl prefekt Ruffini, v jednom z příspěvků bylo poukázáno na „dramatickou situaci, ve které žije mnoho dětí ve světě: děti, které jsou nuceny vstoupit do manželství z rodinných důvodů; dívky nucené k prostituci; nezletilé oběti obchodování s lidmi“. A mluvilo se i o „seminaristech, kteří pocházejí z nekřesťanských rodin, nebo kteří jsou do kněžství nuceni kvůli cti, o lidech, kteří se musí vyrovnat se svou homosexualitou“.
Nestačí poslouchat jen hlasy křesťanů a farností
Prefekt Dikasteria pro komunikaci zdůraznil, že „byla připomenuta papežova slova: cílem Synodu není vytvářet dokumenty, ale inspirovat k činům. Proto bylo zopakováno, že nebude stačit poslouchat jen hlasy křesťanů a farností, ale i odvážné hlasy zvenčí – je tedy třeba vytvořit bezpečný prostor pro lidi, aby mohli přistoupit blíž“. Bylo zmíněno i svědectví matky, která se ptala: „Co říká shromáždění o roli rodičů, prarodičů, křesťanských kmotrů při přispívání k synodalitě ohledně poslechu a rozlišování již od dětství? Děti je třeba vychovávat tak, aby, když vyrostou, směřovaly ke Kristu“. V závěrečném dokumentu by proto měla být podle ní „podporována úloha spoluodpovědnosti rodičů“.
Doprovázení obětí zneužívání, přetíženost kněží
Dále byla zmíněna „potřeba doprovázet oběti zneužívání v církvi. Zdůraznilo se, že církev musí přistupovat blíže k zranitelným a že moc musí být službou a nikdy ne klerikalismem“. Podobně se podle slov prefekta „žádalo, aby byli chudí více v centru pozornosti, a to i při formaci kléru“. Zejména „chudí jsou blíže k Božímu srdci, mají autoritu a vnímáme je jako předmět služby a mise, ale nikdy ne jako služebníky“. V aule, pokračoval Ruffini, „se mluvilo o kněžích, zejména o jejich osamělosti, a to i v důsledku přetížení úkoly. V tomto smyslu bylo zdůrazněno, že určitý odstup některých kněží od synodality vyplývá i z toho, že mnozí z nich jsou zavaleni prací, spravují několik komunit a mají silnou administrativní zátěž“. Synod by měl dokázat oživit jejich povolání. „Proto bylo navrženo, aby každá farnost měla ekonomické rady a případně i struktury zahrnující několik farností, které by pomáhaly kněžím v jejich službě“.
Komuniké studijní skupiny o ženách v církvi
Na závěr prefekt Ruffini informoval, že generální sekretář Synody kardinál Mario Grech přečetl komuniké kardinála Víctora Manuela Fernándeze, prefekta Dikasteria pro nauku víry, v němž se uvádí, že téma studijní skupiny č. 1/2003 5 - „Některé teologické a kanonistické otázky kolem specifických služebních forem (RdS 8 a 9)“, zvláště účast žen na životě a vedení církve - byla již před žádostí synodu svěřena zmíněnému dikastériu. Proto se práce musí řídit vlastními postupy dikasteria stanovenými v jeho vlastních předpisech s cílem vydat zvláštní dokument. Po vyslechnutí biskupů a kardinálů Feria IV. je nyní ve fázi konzultací: již proběhly konzultace s konzultory a konzultorkami, kteří poskytují základ pro dokument. Konzultace jsou určeny i ženám, které nejsou konzultorkami. Všichni členové, teologové a teoložky synody mohou v následujících měsících posílat své názory a příspěvky. V den 18. října jsou dva teologové ochotni přijímat návrhy k tématu písemně nebo ústně.
Jáhni nejsou „malými kněžími“
Na briefingu zaznělo i svědectví účastníka Synodu biskupů - stálého jáhna z Belgie Geerta De Cubbera z diecéze Gent, který je teologem, bývalým novinářem a biskupským delegátem pro katechezi a pastoraci mládeže a rodiny. Je jediným členem shromáždění, který je stálým jáhnem, ženatým, s dětmi. Stálý jáhen zopakoval to, co řekl i v synodálním sále: jáhen je „stavitelem mostů“ v rodině, s jinými rodinami, v komunitě a také s vnější společností, „a to může být opravdu užitečné v sekularizované společnosti“ jako je Belgie, které papež navštívil koncem září. Úkolem jáhna, dodal, je jít ven a „jít tam, kam církev nechodí, k těm, kteří nemají hlas a jsou marginalizováni samotnou církví a společností, a přivést je zpět do církve“.
Do církve, kde jsou praktikující věřící často unaveni a senioři a kde „nebudeme-li kráčet synodálním způsobem, církev nebude moci přežít“, se belgický jáhen snažil vnést synodalitu mezi mladé lidi a spojit v tomto úsilí pastoraci mládeže všech vlámsky mluvících diecézí. Podnícený otázkou novináře připustil, že jáhni mohli být na synodu lépe zastoupeni a že ví, že jáhni v USA, „kde je tato služba velmi silná“, „nejsou rádi, že je nás tak málo“. Navrhl proto, aby se v budoucnosti uskutečnilo posynodální setkání jáhnů, jak to bylo letos s faráři. Být jáhnem, - uzavřel Geert De Cubber, - pro mě vůbec není přípravou na kněžství, nemám toto povolání. Naše poslání je výlučně službou“.
Arcibiskup Puerto Montt v Chile Mons. Luis Fernando Ramos Pérez zdůraznil, že v jeho zemi bylo po Druhém vatikánském koncilu vysvěceno mnoho stálých jáhnů a dnes „je jich více než kněží a řeholníků“ a jejich přínos „je mimořádný a oceňovaný, spravují farnosti spolu s farářem“. Nejsou však jakoby „kněžími v miniatuře“.
