Co pro nás znamená církev?
Co pro nás znamená církev? Je to jen místo, kde se shromažďujeme na bohoslužby? Je to hierarchie, lidé, kteří řídí církev? Papež, biskupové, snad i kněží? Jsou to všichni pokřtění? Je církev ohraničená přírodními nebo národními hranicemi? Francouzská církev, americká církev, česká církev, italská církev? Podle svatého Augustina je církev víc než cokoli z toho. Je to Christus totus, celý Kristus, jinými slovy Ježíš jako hlava spojená s tělem všech pokřtěných.
Boží město zde na zemi
Ve svém slavném díle „O Boží obci“ odkrývá svatý Augustin svůj širší pohled na církev jako na Boží město zde na zemi. Toto město, respektive společenství je tvořeno všemi, kdo žijí podle Ducha, jsou zakořeněni v lásce Boží, snaží se sloužit jeden druhému, nalézají svou sílu v Bohu, těmi, kdo uctívají jen Boha a usilují o tutéž svatost a štěstí v Bohu. Toto společenství stojí v ostrém protikladu vůči jinému společenství či společnosti, která existuje mezi námi a kterou Augustin nazývá pozemskou obcí. Ti, kdo patří do této pozemské obce a společenství, jsou zakořeněni nikoli v lásce k Bohu, ale v lásce k sobě samému.
Pokud máme zůstat křesťany, potřebujeme společenství
Pokud máme vytrvat a nadále se nazývat křesťany, jednoznačně potřebujeme soudržnou sílu lásky společenství, podporu našich bratří a sester, vzájemné sdílení hlavních křesťanských hodnot, svědectví a povzbuzení příkladných životů druhých. Lidé věřící v Krista mohou být shromážděni na jednom místě, ale i kdyby to bylo třeba v kostele, „nepředstavují dům Pána, nejsou-li spojeni láskou“ (Promluvy 336, 1-2). Být spolu na stejném místě není zárukou, že jsme opravdu chrámem Božím; pouze láska jednoho k druhému poskytuje nezbytný důkaz, že jsme opravdu tímto chrámem.
Budování křesťanského společenství je jako stavba kostela
Augustin přirovnává budování křesťanského společenství ke stavbě kostela. Nikdo nebude chtít vstoupit do kostela nebo se účastnit bohoslužeb, pokud nejsou kameny a trámy pevně spojeny v jeden celek, a nehrozí nebezpečí zřícení. Ještě méně se k nám lidé budou chtít připojit v uctívání, tedy vytvořit jednu komunitu s námi, jestliže uvidí, že nás nic nedrží pohromadě, anebo, a to je horší, že jsme rozděleni, nemáme k sobě úctu a nepodporujeme se. Augustin výstižně hovoří o síle lásky. Objasňuje, stejně jako apoštol Pavel v 1 Kor 13, že láska je jediná věc, na které opravdu záleží, jediná věc, která trvá.
Pro vás jsem biskupem, ale s vámi jsem křesťan
Být křesťanem – plnit hlavní Kristovo přikázání – se stalo pramenem největší radosti, jakou si Augustin dokázal představit. Postavil skutečnost bytí křesťanem do kontrastu se svým povoláním být biskupem, a překvapivým způsobem poukázal na to, co pro něj křesťanské povolání znamená:
Ačkoli mě naplňuje strachem, kým jsem pro vás, zároveň mě utěšuje, kým jsem s vámi. Pro vás jsem biskupem, ale s vámi jsem křesťan. To první je název úřadu, který jsem přijal, a to druhé milost. To první zahrnuje nebezpečí, to druhé spásu. Pokud mě skutečnost, že jsem byl vykoupen spolu s vámi, dělá šťastnějším než to, že postavením jsem nad vámi, potom budu, jak náš Pán přikazuje, ještě horlivěji vašim neúnavným služebníkem. Jinak bych se bál, že jsem nevděčný za vykoupení a že nejsem hoden být vaším spoluslužebníkem (Promluvy 340,1).
