Církev nežije ze sebe samé, nýbrž z evangelia
a z evangelia stále čerpá orientaci pro svou cestu.
Koncilní konstituce Dei Verbum nás povzbudila k nové pozornosti vůči Božímu slovu: od něho se odvíjí hluboká obnova života společenství církve, zejména v kázání, v katechezi, v teologii, ve spiritualitě a v ekumenických vztazích. Právě Boží slovo totiž působením Ducha Svatého vede věřící k plnosti pravdy (srov. Jan 16,13).
Mezi mnoha plody tohoto biblického jara bych rád zmínil rozšíření starobylé praxe lectio divina, to jest „duchovní četby“ Písma svatého. Spočívá v dlouhém prodlévání nad biblickým textem, v jeho opětovném pročítání, ba téměř přemílání, jak říkají Otcové, aby z něj byla vylisována všechna „šťáva“, která živí meditaci a rozjímání, a aby pak jako míza oživovala konkrétní život. Při lectio divina jsou mysl a srdce osvěcovány Duchem Svatým, tedy samotným Inspirátorem Písma, a zůstávají proto v postoji „zbožného naslouchání“.
