"Myslel si, že člověk s Biblí může být jen zbožný slaboch,
ale přepočítal se…"
Aneb ze zkušeností německého františkána
ve Wehrmachtu na frontě v Rusku.
Když jsme v roce 1942 dorazili na frontu do Ruska, svěřili mi jednu rotu, kterou jsem měl vést na frontu. Pochodovali jsme v nesnesitelných vedrech po nekonečných prašných cestách jižně od Smolensku. Moje jednotka, pěší pluk z Kasselu, ještě tehdy nebyla motorizovaná. Byli jsme pěšáky v pravém smyslu slova. Cestou po nekonečných stepích jsem si vytáhl kapesní Bibli a četl si, jak jsem měl ve zvyku ještě ve Francii.
Vedle mě pochodoval vysoký, mohutný voják, a když zpozoroval, co čtu, začal se mi posmívat. Zpočátku jsem se tvářil, že jeho urážlivé výroky o víře a o církvi neslyším. Když ale nahlas a přede všemi dál vykřikoval stále větší oplzlosti, řekl jsem mu: „Dejte si pozor, přítelíčku. Udělal byste lépe, kdybyste si ty poznámky nechal pro sebe!“ Dosáhl jsem však toho, že byl ještě drzejší. Ztratil jsem trpělivost: „Naposledy vás varuju, vojáku! Přikazuju vám, abyste s tím okamžitě přestal, jinak budu nucen vám zavřít pusu!“ Nahlas a jízlivě se rozesmál. Spoléhal na svou výšku a sílu a pokoušel se mě ponížit, jelikož si myslel, že člověk s Biblí může být jen zbožný slaboch. Pak mě napadl. Já ale použil chmat, který jsem se naučil v SS. Zuřivě se bránil, ale nedokázal se z mého sevření dostat. Jednu ruku měl volnou a tou chmátl po svém bodáku. Rozpoutal se nelítostný boj. Ani nevím jak, najednou ležel s velkou ránou na hlavě. Silně krvácel a zdálo se, že je v bezvědomí. Okamžitě jsem se pokusil zastavit krvácení, ale nebylo to snadné, protože rána na čela byla hluboká. Odvezli ho. Očekával jsem, že si mě předvolají. Po třech týdnech se objevil s velkou náplastí na čele. Ani slovem neprozradil, jak k té ráně přišel, a už se mě nikdy neodvážil obtěžovat. A všem v rotě bylo jasné, jak se mají v tomto směru chovat…
Nakonec jsme dorazili k našemu praporu. Hned v prvních dnech mě vyhledal neznámý voják a řekl mi, že potřebuje se mnou nutně a bez svědků hovořit. Poodešli jsem dál do pole, aby nás nikdo neviděl. „Pane svobodníku, z jedné policejní divize SS dorazily vaše papíry. Důstojník kontrarozvědky upozornil ostatní, aby vás sledovali a kladli vás úskočné otázky, bude se kontrolovat i vaše pošta. Buďte, prosím, opatrný!“ – „Proč jste mě přišel varovat?“ ptal jsem se s podezřením. Jeho odpověď byla pro mou duši balzámem: „Byl jsem vedoucím oddílu katolické mládeže a vy jste přece františkán!“ S radostí jsem ho objal a stali jsme se dobrými přáteli.
Příliš jsem se tím neznepokojoval, protože jsem si už dávno zvykl vězet v podobných obtížích. A doposud všechno dobře dopadlo… Záhy jsem však zjistil, že proti mně shromažďují důkazní materiál.
