Jednotlivé akce jubilejního roku jsou jen cestou k cíli
V prosinci nás papež František zve svěřit Bohu celý následující rok, aby byl pro nás opravdu Svatým rokem: „Modleme se, aby tento Jubilejní rok posílil naši víru a tak nám pomohl poznávat vzkříšeného Krista v každodenním životě a aby nás proměnil poutníků křesťanské naděje“ (z Apoštolátu modlitby).
Když chlapec pozve dívku do kina na nějaký dobrý film, většinou to není až tak o tom samotném filmu, ale v první řadě je to o nich dvou. Chtějí být spolu, poznávat se, společně trávit čas, něco zažít, projevit si pozornost a lásku a také na veřejnosti ukázat, že patří k sobě. Kino je pro ně prostředek, cílem je vzájemný vztah.
I pro nás je Jubilejní rok, který v církvi začneme slavit 24. prosince, jen prostředek. Jednotlivé akce jubilejního roku mají být cestou k cíli. Co je tím cílem? Posílit si víru jako vztah s Kristem a naučit se čerpat Boží dar naděje. Před otevřením Jubilea nás Svatý Otec zve uvědomit si tento cíl a modlit se za jeho dosažení.
Setkání s Bohem je nevypočitatelné a překvapivé
Velká celocírkevní akce s mottem „Poutníci naděje“ je jako odrazový můstek k něčemu, co se teprve v našich životech může a má stát. Dobrý gymnasta ví, že před skokem je zapotřebí správný rozběh a odraz. A stejně tak pečlivě naplánované akce Jubilejního roku jen vytvářejí rámec pro setkání s Bohem. Avšak toto setkání zůstává v Boží režii pro nás nevypočitatelné a nezřídka překvapivé.
Možná jsme již zažili při nějakých duchovních akcích, že ovoce nakonec mnohonásobně převýšilo naše očekávání. Nebojme se proto vnitřní touhy a očekávání. Bůh se ve velkodušnosti nedá převýšit.
Vytvořit prostor, kde může působit Duch svatý
Všechny "duchovní akce" slouží jen k vytvoření prostoru, ve kterém může působit Duch svatý. A tak i tento Svatý rok se organizuje kvůli příležitostem zakusit Boží dotek jako něco velmi osobního a určujícího na celý život.
Jubilejní rok se tak pro nás může stát jakýmsi duchovním cvičením. Sv. Ignác z Loyoly doporučuje před každým duchovním cvičením předem vyslovit prosbu o ovoce. To, jak ji Bůh vyslechne, musíme nechat na něm, ale svou touhu si potřebujeme uvědomit a můžeme se pokusit ji i vyjádřit.
Může to být např. touha po vnitřním uzdravení nebo obrácení. Nic takového si nemůžeme naprogramovat ani nárokovat. Můžeme je jen přijmout jako Boží dar, který přijde znenadání. My sami však musíme udělat vše pro to, abychom ten dar, Boží dotek, ve správnou chvíli vnímavě zachytili a přijali. My konáme svůj díl a Bůh udělá ten svůj.
Je to jako, když natáhneme bílé plátno na rám, aby Bůh mohl vzít do ruky štětec a udělal pár tahů obrazu. Na dokončování toho obrazu budeme pak pokračovat v dialogu s ním.
Poutník není tulák
Důležitou součástí Svatého roku je i putování. Kráčet znamená vystavit se Božímu vlivu, tak jako se při putování vystavujeme větru, slunci a dešti, ale zejména setkáním s lidmi. Skleslí emauzští učedníci se změnili v poutníky křesťanské naděje při kráčení, když se k nim připojil neznámý pocestný. Poznali ho, až když se jim sám dal poznat v běžné životní situaci, u stolu. Ježíš se nám může dávat poznat v nečekaných okamžicích.
Poutník ale není tulák. Poutník má na paměti svůj cíl a při kráčení se opětovně svěřuje Bohu. Cesta se pak pro něj stává modlitbou. Přeorientovat se na poutníky křesťanské naděje znamená stát se muži a ženami modlitby. Každým krokem si vyprošovat vytoužené duchovní ovoce a mít také ochotu se s přijatým ovocem podělit. Sdílet cestu s jinými a přát posílení naděje i jim.
Naději si sami neumíme dát
Ústředním tématem nadcházejícího jubilejního roku je téma naděje. A právě toto slovo jsem jednou viděl napsané na jednom poklopu kanálu u bratislavského františkánského kostela. Toho nenápadného nápisu na poklopu kanálu si všimne asi jen ten, kdo tu naději opravdu potřebuje. Ten, komu se zrak příliš lepí k zemi. Ať už je kvůli vysokému věku, kvůli velkému břemeni na ramenou, kvůli únavě, osamělosti, výčitkám svědomí nebo ze slábnoucí naděje.
Náš svět potřebuje naději, ale sám si ji neumí dát. Cesta k naději vede skrze Ježíše Krista. On je Bůh s námi, Emmanuel, Bůh, který se z lásky k nám stal jedním z nás. Je symbolické, že do Svatého roku vstoupíme právě na Štědrý den, ve svaté noci Narození Páně, jehož jednímjménem je Emmanuel - Bůh s námi.
Ať tento Jubilejní rok posílí naši víru a naději v každodenním životě
Smyslem jubilejního roku je prožívat radost ze setkání s živým Ježíšem v našem každodenním životě. Znamená to stát se poutníkem naděje, být na cestě a žít v osobním vztahu s Bohem mého života. Apoštol Pavel to vyjadřuje slovy: „Vždyť pro mě život je Kristus“ (Flp 1,21) a „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Modleme se tedy na úmysl papeže Františka,
„aby tento Jubilejní rok posílil naši víru
a tak nám pomohl poznávat vzkříšeného Krista
v každodenním životě
a aby nás proměnil v poutníky křesťanské naděje.“
