Slovo pastorace, pastorační péče, pastorační činnost nemá v našich poměrech většinou příliš jasné a přesné ohraničení. Mnohdy se pastorací rozumí to, co dělá kněz, zpravidla mimo práce hospodářské a technické. Jindy se rozumí pastorací jen přímé vedení farnosti, a to hlavně tehdy, když se uvažuje o knězi jako pastýři.
V oficiálních církevních dokumentech se mluví na jedné straně o faráři a biskupovi jako o pastýřích ve vlastním slova smyslu (srov. CIC can 375 a can 515 §1), na druhé straně mluví jak kodex tak dokument Christifideles laici o podílu laiků na pastorační činnosti (např. CIC can 230 nebo ChfL 23).
Trochu širší pohled získáme, když se budeme ptát po úloze církve. V tomto případě se dnes vesměs tvrdí, že církev má své úkoly jednak uvnitř, tedy sama v sobě, v péči o své členy a současně také úkoly vůči okolnímu světu. Zpravidla se zdůrazňuje, že úkol církve k okolnímu světu není jen misijní. V dokumentech 2.vatikánského koncilu charakterizuje úkoly církve ve světě na jedné straně dekret o apoštolátu laiků (AA) a dekret o misijním působení církve (AG), na druhé straně konstituce o církvi v dnešním světě (GS), zejména pak její proslulý první odstavec: "Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je radostí a nadějí, smutkem i úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdcích odezvu." (GS 1) Podíváme-li se na působení nynějšího papeže, vidíme to, co je napsáno výše, velmi zřetelně a plasticky.
V současných příručkách pastorální teologie se pak úkoly církve zpravidla vyjadřují buď trojicí kerygma, diakonia, leiturgia nebo čtveřící koinonia, martyria, diakonia, leiturgia. Pastorační péčí pak můžeme rozumět uskutečňování těchto úkolů církve, a to tak, že v pastorační péči a činnosti jsou zpravidla zastoupeny všechny výše zmíněné složky, ovšem vždy v jiném poměru, a to se zacílením, které se pokouší charakterizovat následující výměr:
Pastorační péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje.
***
Ukázka z publikace "Pastorační péče v méně obvyklých situacích". Celý text této publikace naleznete zde.
Další texty k tématu pastorace naleznete zde
Další texty k tématu kněžství naleznete zde.
Další texty k tématu laici naleznete zde
Trochu širší pohled získáme, když se budeme ptát po úloze církve. V tomto případě se dnes vesměs tvrdí, že církev má své úkoly jednak uvnitř, tedy sama v sobě, v péči o své členy a současně také úkoly vůči okolnímu světu. Zpravidla se zdůrazňuje, že úkol církve k okolnímu světu není jen misijní. V dokumentech 2.vatikánského koncilu charakterizuje úkoly církve ve světě na jedné straně dekret o apoštolátu laiků (AA) a dekret o misijním působení církve (AG), na druhé straně konstituce o církvi v dnešním světě (GS), zejména pak její proslulý první odstavec: "Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je radostí a nadějí, smutkem i úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdcích odezvu." (GS 1) Podíváme-li se na působení nynějšího papeže, vidíme to, co je napsáno výše, velmi zřetelně a plasticky.
V současných příručkách pastorální teologie se pak úkoly církve zpravidla vyjadřují buď trojicí kerygma, diakonia, leiturgia nebo čtveřící koinonia, martyria, diakonia, leiturgia. Pastorační péčí pak můžeme rozumět uskutečňování těchto úkolů církve, a to tak, že v pastorační péči a činnosti jsou zpravidla zastoupeny všechny výše zmíněné složky, ovšem vždy v jiném poměru, a to se zacílením, které se pokouší charakterizovat následující výměr:
Pastorační péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje.
***
Ukázka z publikace "Pastorační péče v méně obvyklých situacích". Celý text této publikace naleznete zde.
Další texty k tématu pastorace naleznete zde
Další texty k tématu kněžství naleznete zde.
Další texty k tématu laici naleznete zde
