O morálce a etice (obyčejně v smyslu praxe a teorie) se velmi často mluví. Slyšíme říkat "lékařská etika, novinářská etika, morálka poslanců, nebo podnikatelů". Pro stručnou charakteristiku toho, oč vlastně u morálky a etiky jde, lze nabídnout prosté dvojverší: mohu tak či onak, mám tak, ne onak.
Výraz „mohu“ chce vyjádřit, že jako člověk disponuji možností volby jednání, kterou nedisponují zvířata (se zármutkem pozoruji, že můj dospělý syn užívá drogy: mám k tomu mlčet? Mám ho varovat? Jestliže ano, co mu mám říci, aby mé varování bylo nadějné?

Stárnoucí rodič stojí před volbou, která mu působí starosti.

Výraz „mám“ chce vyjádřit, že není lhostejné, jak moje volba dopadne, není ponechána mé dobré či špatné náladě, nemá být výsledkem okamžitého rozmaru. V životě jsou situace, kdy si dosah své volby a svou zodpovědnost za ni až tíživě uvědomujeme. Mohli bychom říci: mravní volbu musíme provést tak, abychom při ní neztratili lidskou tvář.

Současný papež tyto dva sloupy každé morálky (mohu, mám) vyjadřuje slovy svoboda a pravda a jejich vztah popisuje takto: je úkolem svobody podřizovat se pravdě; zeptáme-li se jaké pravdě, odpovídá pravdě člověka. Zeptáme-li se co to ta pravda člověka je, můžeme odpovědět: je to vlastně tvůrčí myšlenka o člověku, která existuje věčně v Božím rozumu, plánujícím celé tvorstvo. Člověk do Božího rozumu samozřejmě nevidí, proto musí mít nějaký nástroj, který toto poznání zprostředkuje a to je rozum, shromažďující životní zkušenost, která stále roste, která je potvrzována, případně revidována vědou a která je pro věřícího doplňována Božím sdělením v Písmu svatém.


***

Text celé přednášky, kterou tiskem vydalo Pastorační středisko, naleznete zde.