Všichni to nějak zažíváme
Na cestě duchovního života se setkáváme i s takzvanou „neútěchou“. Co je to „neútěcha“?
Neútěcha je definována takto: "Temnota duše, vnitřní neklid, tíhnutí k nízkým a pozemským věcem, neklid způsobený různými podněty a pokušeními: tak má duše sklon k nedůvěře, je bez naděje a bez lásky a nachází se v lenosti, vlažnosti, smutku a jakoby odloučena od svého Stvořitele a Pána." (Sv. Ignác z L., Duchovní cvičení, 317). Všichni to nějak zažíváme. Problém je, jak ji číst, protože i ona nám má co důležitého říct, a pokud spěcháme, abychom se jí zbavili, riskujeme, že ji ztratíme.
Hryzající svědomí
Všichni bychom chtěli žít vždy radostný, veselý a spokojený život. To by však nebylo dobré. Změna života zaměřeného na špatný život může začít v situaci smutku, výčitek svědomí za to, co člověk udělal. Etymologie tohoto slova, "výčitky svědomí", je velmi trefná. Výčitky svědomí (v italštině doslova "hryzání svědomí", pozn. překl.) je to doslova svědomí, které hryže, které nedává pokoj. A výčitky svědomí jsou dobrá příležitost změnit svůj život.
Někdy máme jakoby peklo v srdci. Ale může to znamenat, že se Bůh dotkl našeho srdce a že chce nás vymanit ze zlého způsobu života a vést k sobě. Ano Bůh se dotkne tvého srdce a něco do tebe vstoupí, smutek, výčitky svědomí, a to je pozvání vydat se na cestu. Boží člověk si umí do hloubky všímat toho, co se děje v srdci.
Naučit se číst smutek
Je důležité naučit se číst smutek. Všichni víme, co je smutek. Víme však, jak ho číst? Víme, jak pochopit, co to pro mě znamená, ten dnešní smutek? V dnešní době je smutek většinou vnímán negativně, jako zlo, kterému je třeba za každou cenu uniknout, a přitom může být nepostradatelným životním probuzením, které nás vybízí k objevování bohatších a plodnějších krajin, které pomíjivost a únik neumožňují. Svatý Tomáš definuje smutek jako bolest duše: podobně jako nervy těla probouzí naši pozornost k možnému nebezpečí nebo k opomíjenému dobru (srov. Summa Th. I-II, q. 36, a. 1). Proto je nepostradatelný pro naše zdraví, chrání nás, abychom neublížili sobě ani ostatním. Bylo by mnohem vážnější a nebezpečnější tento pocit nevnímat a jít dál. Smutek někdy funguje jako semafor: "Stůj, stůj! Tady je červená. Zastav!
Pro ty, kdo touží konat dobro, je naopak smutek překážkou, kterou nás chce pokušitel odradit. V takovém případě musí člověk jednat přesně opačně, než jak je mu navrhováno, a je třeba být odhodlán pokračovat v tom, co si předsevzal (srov. Duchovní cvičení, 318). Pomysleme na práci, studium, modlitbu, přijatý závazek: kdybychom je opustili, jakmile bychom pocítili nudu nebo smutek, nikdy bychom nic nedokončili. To je také zkušenost společná duchovnímu životu: cesta k dobru, jak nám připomíná evangelium, je úzká a do kopce, vyžaduje boj, vítězství nad sebou samým. Začnu se modlit nebo se věnovat nějakému dobrému dílu a kupodivu právě tehdy mě napadají jiné věci, které bych měl udělat - a nemodlit se a nedělat žádoucí dobré věci. Tuto zkušenost máme všichni. Pro ty, kdo chtějí sloužit Bohu, je důležité, aby se nenechali vést neútěchou. Někteří lidé se bohužel rozhodnou opustit život modlitby nebo volbu, kterou učinili, manželství nebo řeholní život, hnáni neútěchou, aniž by se předtím zastavili a prostudovali tento stav mysli, a to zvláště bez pomoci průvodce. Moudré pravidlo říká, že nemáte dělat změny, když jste v neútěše. Dobré či špatné rozhodnutí se pozná spíše až po čase než podle momentální nálady.
Zkouška je důležitým momentem
Je zajímavé, že v evangeliu Ježíš odmítá pokušení pevným postojem (srov. Mt 3,14-15; 4,1-11; 16,21-23). Situace pokušení k němu přicházejí z různých stran, ale vždy, když v něm naleznou rozhodnost a odhodlání plnit Otcovu vůli, selžou a přestanou mu bránit v cestě. V duchovním životě je zkouška důležitým momentem, Bible nám to výslovně připomíná a říká: "Přicházíte-li sloužit Pánu, připravte se na pokušení" (Sir 2,1). Chcete-li jít správnou cestou, připravte se na to, že vás čekají překážky, pokušení, chvíle smutku. Je to, jako když profesor zkouší studenta: když vidí, že zná podstatu předmětu, nenaléhá už: zkoušku složil. Musí však projít tímto testem.
Pokud umíme projít osamělostí a neútěchou s otevřeností a vnímavostí, můžeme z toho vyjít lidsky i duchovně silnější. Žádná zkouška nebude nad naše síly. Ale neutíkejte před zkouškami: podívejte se, co tato zkouška znamená, co znamená, že jsem smutný: proč jsem smutný? Co to znamená, že jsem v neútěše? Co to znamená, že jsem opuštěný a nemohu jít dál? Svatý Pavel nám připomíná, že nikdo není pokoušen nad své síly, protože Pán nás nikdy neopouští a s ním v blízkosti můžeme překonat každé pokušení (srov. 1 Kor 10,13). A pokud ho nepřekonáme dnes, znovu vstaneme, půjdeme a překonáme jej zítra. Ale nezůstávejte mrtví - řekněme si to takto:
Nezůstávejte poražení
kvůli chvíli smutku a neútěchy!
Jděte dál. Odvahu!
Kéž vám Pán na této cestě
duchovního života požehná!
