Jeden kamarád mi řekl:
„Povím Ti, co mi vadí na katolické mši.
Kázání nestojí za nic, hudba nestojí za nic
a já z toho nic nemám.“
 
Na to jsem mu odpověděl:
„Mně se na katolické mši líbí to,
že i když hudba nebo kázání nestojí za nic,
stejně přijímám Krista.“
 
O věci okrajového významu nejde.
To je jen ciferník kompasu.
Kristus je střelka, která ukazuje k Bohu.

Mše je větší než lidé s ní spojení.
Jestli kněz někdy řekl něco, co vás urazilo, odpusťte mu.
Jestli hudebníci berou liturgii spíš jako představení než jako modlitbu,
promluvte si s nimi pokorně a laskavě v soukromí.
Pokud zvuky linoucí se ze sboru
připomínají spíš mrouskání koček než kůry andělů,
přidejte se ke sboru nebo zpívejte hlasitěji.
Pokud vám vadí lektorův styl čtení, nabídněte se jako lektoři sami.

Příležitost se definuje jako „příznivá šance pro náš vlastní rozvoj“.
Samotné chození na mši z vás světce neudělá.
Můžu celý den sedět v garáži a mechanik ze mě nebude.
Ale ti, kdo chodí na mši každý týden nebo každý den,
mají neuvěřitelnou příležitost růst ve víře
a nechat se postupně proměnit k obrazu Božímu.
 
Se svolením zpracováno podle knihy:
Crash test, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.