Každoroční bilance přenosů bohoslužeb Českým rozhlasem bude letos výroční. Už deset let nabízí stanice Praha každou neděli v devět hodin ráno střídavě katolické a nekatolické bohoslužby všem, kdo se jich z nějakého důvodu nemohou zúčastnit přímo v prostředí příslušné křesťanské obce. Deset let už se sbírají zkušenosti dobré i méně dobré, hodnotí se jednotlivé přenosy i jejich celkový styl a je přirozené, že se tím laťka nároků posouvá stále výše a výše. Důrazně se přitom ozývají i kritické hlasy.
Pomineme-li kverulantské, nekvalifikované názory na jedné a problémy zásadního charakteru, se kterými zápasí celá církev na druhé straně, zbude kritika, kterou je užitečné se zabývat protože je oprávněná. Jejím prvním bodem, ve vztahu ke katolickým bohoslužbám, jsou promluvy neboli homilie a jejich malé zaměření na biblické texty bohoslužby. Jedním ze zřejmých důsledků kněžské formace v průběhu totalitních let je nízká úroveň biblické kultury českého katolicismu jako celku. Kazatelé se většinou - asi podvědomě - skutečnému výkladu biblických textů vyhýbají. Sklouzávají do sentimentu nebo rovnou přistupují k jejich aplikaci na dnešek, tedy k tomu, "co říkají nám dnes" ... Snadno pak moralizují, někdy bez vnitřní souvislosti s výpovědí příslušných textů. A i tam, kde se biblickým textem opravdu zabýbají, zůstávají v zajetí pohledu na svět, který může dnešnímu účastníku bohoslužby připadat neživotný, vzdálený jeho vlastním otázkám. Ty mohou být závažné a pronikavé, jak dosvědčuje např. dopis posluchače z letošních velikonoc: Kristus byl vzat do nebe i se svým tělem - píše posluchač. - Bude naše zmrtvýchvstání stejné, když se naše tělo rozpadne a některé jeho částice se možná stanou součástí jiného lidského těla? Nebo je naše zmrtvýchvstání jiné, než Ježíšovo? Přitom Pavel říká o Ježíšovi, že "on je prvorozený všeho stvoření" (Kol 1,15) ...?

Je zřejmé, že tu do hry vstupuje současná úroveň přírodovědeckého poznání koloběhu v přírodě spolu s propojením naší duchovnosti, našeho vědomí na naše hmotné tělo. Jde o dotaz charekteristický a oprávněný, i když ovšem nesnadno zodpověditelný. Moderní biblistika se podobnými otázkami ale aspoň nepřímo zabývá - u nás je ovšem z pochopitelných důvodů zatím málo kněží, kteří by se kompetentně zabývali Písmem svatým a přemýšlivější účastníci bohoslužeb pak mají pocit, že jejich otázky nejsou brány v naší církvi dost vážně. Má to má vliv na jejich sounáležitost s církevním společenstvím a poslední koncil v neposlední řadě z tohoto důvodu vyslovil přání, abychom se Písmem svatým více zabývali. Kdo jiný by už měl tuto výzvu vzít vážně, když ne kněží? Naše země tady má slavnou tradici a důležitým krokem kupředu pro zlepšení bohoslužeb i našeho křesťanského života bude rozpomenout se na ni.

Petr Kolář SJ pro RaVat/ceco
Praha, 20. září 2000