Někdy slýcháme: „Kdybych se já změnil, to už bych nebyl já…“ Tak jsme si oblíbili svoji karikaturu sebe, svůj životní styl, svůj životní chaos nebo své zahnívání zaživa, že už po žádné velké změně ani netoužíme. Jsme plni sami sebe a divíme se, že Duch svatý nás nemění, i když ho o to občas poprosíme.
Dar Ducha svatého, to ale není bonboniéra! To není nová věcička, která se může jen tak přidat k ostatnímu bohatství, které jsme si nashromáždili. Duch svatý je osoba, a proto se nevejde do našeho srdce, dokud tam nebude moci zaujímat centrální místo. Musíme proto své srdce vyprázdnit, rozšířit, připravit na příchod Ducha.
Tři roky chození s Kristem a deset dní na modlitbách, tak se připravovali apoštolové na příchod Ducha svatého. Bůh v jejich srdcích hloubil prostor, aby v nich bylo jediné: žízeň po Duchu svatém, kterého v plnosti vnímali v Ježíšově životě a který pak zaplavil i jejich srdce o Letnicích. Touto změnou, kterou v nás působí Duch svatý, se teprve stáváme skutečně sami sebou.
Zpracováno podle knížky Vojtěcha Kodeta: „Hledám tvou tvář“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
