Milost Ducha svatého se právem nazývá „silou“,
neboť ti, kteří ji přijímají, se stávají silnějšími
než všechna protivenství tohoto světa.
Kdo se totiž mohl více považovat za slabé lidi, ne-li apoštolové?
Vždyť je psáno, že v hodinu, kdy byl Ježíš zajat,
jej všichni opustili a rozprchli se.
Když je však naplnila moc Ducha,
vidíme jasně, že byli naplněni novou silou.
Duch svatý proměnil jejich slabost v sílu,
projevující se nevýslovnou láskou.
Síla Ducha svatého přemohla strach,
zvítězila nad protivenstvím,
výhružkami a mučením
a těm, na které sestoupila,
se dostalo nadpřirozené odvahy
vést duchovní boj do té míry,
že se uprostřed trestů, mučení
a protivenství nebáli,
ale naopak jásali.
(Řehoř Veliký)
Bůh nám nedal ducha bázlivosti,
nýbrž ducha síly,
lásky a rozvahy... (2 Tim 1,7)
