Často máme tendence očekávat od Boha zcela něco jiného než Ducha svatého. To, co potřebujeme, jsou přece dům, peníze, dobré jídlo, krásné zájezdy a dovolené, úspěch, uznání, pohodlí, náš klid, jistota a bezpečí. Ale ne Duch svatý. Vždyť On je ve skutečnosti snad pravý opak toho všeho – on nás zneklidňuje v našem majetku, naší pohodlnosti a uznání.
Co je ale Duch svatý? Na jedné straně slyšíme, že Duch svatý je něco jako neviditelná láska, která přetváří člověka od základu. Ale ani takovou lásku nelze přece předvádět jako nové auto. Na druhé straně se říká, že Duch svatý je bouře, proměna, a to taková, že bývá označován jako síla nového stvoření.
Viděl jsem jeden působivý film s názvem Stěhování duší. Pojednával o dvou chudých čertech, kteří kvůli své dobromyslnosti nemohli postupovat dál a výš. Jeden z nich ztratil již všechno, co měl, proto se rozhodl prodat i svou duši. Byla přijata za nízkou cenu a pečlivě uložena do krabičky. Od tohoto okamžiku se k jeho velkému úžasu začalo v jeho životě všechno měnit. Rostl v kariéře, bohatl den ode dne, dostávalo se mu velkých poct a umíral jako konzul, hojně obdařen penězi a hmotnými statky. V tom okamžiku, ve kterém dal všanc svou duši, pro něho rázem přestala existovat jakákoli ohleduplnost, lidskost. Jednal bez skrupulí a pouze se hnal za ziskem a úspěchem. Za fasádou jeho úspěšnosti se vynořila beznadějná prázdnota jeho existence. Zdánlivě se nic neztratilo, ve skutečnosti spolu s duší ztratil všechno.
Člověk sám o sobě nemůže svou duši jen tak odhodit či odložit. Zůstává člověkem. A přece má onu šokující možnost: zůstávat člověkem a zároveň bytí člověkem někam zašantročit a ztratit, stát se „ne-člověkem“. Připadá mi, že je to podobenství, jímž se může ozřejmit, o co vlastně jde o Letnicích.
Jestli člověk dá Duchu svatému skutečně prostor, aby do něj vstoupil, nelze navenek nijak vidět ani dokázat. A přece se tímto krokem otevírá nová dimenze lidského života, na níž zaleží naprosto vše.
***
Se svolením zpracováno podle knihy Josepha Ratzingera: Boží světlo v naší době - Meditace k církevnímu roku, kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
***
Další texty k tématu Duch svatý, letnice naleznete zde
Viděl jsem jeden působivý film s názvem Stěhování duší. Pojednával o dvou chudých čertech, kteří kvůli své dobromyslnosti nemohli postupovat dál a výš. Jeden z nich ztratil již všechno, co měl, proto se rozhodl prodat i svou duši. Byla přijata za nízkou cenu a pečlivě uložena do krabičky. Od tohoto okamžiku se k jeho velkému úžasu začalo v jeho životě všechno měnit. Rostl v kariéře, bohatl den ode dne, dostávalo se mu velkých poct a umíral jako konzul, hojně obdařen penězi a hmotnými statky. V tom okamžiku, ve kterém dal všanc svou duši, pro něho rázem přestala existovat jakákoli ohleduplnost, lidskost. Jednal bez skrupulí a pouze se hnal za ziskem a úspěchem. Za fasádou jeho úspěšnosti se vynořila beznadějná prázdnota jeho existence. Zdánlivě se nic neztratilo, ve skutečnosti spolu s duší ztratil všechno.
Člověk sám o sobě nemůže svou duši jen tak odhodit či odložit. Zůstává člověkem. A přece má onu šokující možnost: zůstávat člověkem a zároveň bytí člověkem někam zašantročit a ztratit, stát se „ne-člověkem“. Připadá mi, že je to podobenství, jímž se může ozřejmit, o co vlastně jde o Letnicích.
Jestli člověk dá Duchu svatému skutečně prostor, aby do něj vstoupil, nelze navenek nijak vidět ani dokázat. A přece se tímto krokem otevírá nová dimenze lidského života, na níž zaleží naprosto vše.
***
Se svolením zpracováno podle knihy Josepha Ratzingera: Boží světlo v naší době - Meditace k církevnímu roku, kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
***
Další texty k tématu Duch svatý, letnice naleznete zde
