(Z úvodu k nedělním biblickým textům)
V evangeliu 28. neděle v mezidobí máme před sebou dva rozdílné přístupy k Bohu: jeden neosobní, druhý osobní. Devět se spokojilo s uzdravením, desátý šel dál: ke Kristu. U všech deseti malomocných byly oči upřeny k uzdravení: u většiny zůstaly oči hledět na uzdravení, u Samaritána se obrátily ke Kristu. Prvních devět přijalo uzdravení jako ”samozřejmost”, jen desátý dokázal žasnout nad ”nesamozřejmostí” daru a chválit Boha za jeho mocný čin. U toho Samaritána bylo uzdravení jen odrazovým můstkem k přijetí většího daru: k přijetí Krista. Jen jeden přijal plnost, ostatní jen část.
Všech deset zpočátku zůstávalo daleko od Krista: devět zůstalo ”daleko”, jeden přišel blízko. Devět zůstalo malo-mocných i po uzdravení, ne-schopných přiblížit se ke Kristu (i když už mohli, čili měli moc či schopnost jít k němu blízko), devátý se chopil této nové šance a překonal odstup vůči Mistru.
(Z úvodu k nedělním biblickým textům 28. neděle v mezidobí)