Když se řekne Ekumenická lesní škola, znamená to v současné době mnohem širší pojem než jen jeden letní tábor s následnými víkendy. Pod tímto jednotícím názvem je pořádáno 7 samostatných akcí od rádcovského tábora sv. Jiří přes čtyři lesní kurzy až k instruktorské lesní škole Collegium.
Mám-li představit naši lesní školu, asi bych měl podtrhnout a zvýraznit její specifický charakter a zvláštnosti, které ji odlišují v celé té škále existujících lesních škol, abych nalákal co největší množství potenciálních frekventantů. Ale vypadá to tak, že mezi řadou regionálních a více či méně tematicky zaměřených lesních škol je ta naše, s jistou nadsázkou řečeno, specifická tím, že je klasicky normální. I to, že se prezentuje jako škola, která klade zvláštní důraz na duchovní hodnoty, které jsou v základech evropské kultury a tedy i skautingu, je označení spíše s ohledem na léta minulá, kdy tyto hodnoty byly soustavně pošlapávány v celé společnosti, což se nevyhnulo ani českému junáctví. Opětovným přijetím naší organizace do světového bratrského společenství a současně - alespoň oficiálně - plnou akceptací tří základních principů skautingu je tedy odpovídající pozornost této oblasti také normální a měla by být běžná. To, že naše LŠ věnuje těmto hodnotám zvýšenou pozornost, je opět pouze ve srovnání s průměrnou aktuální situací v našem hnutí.
Něco málo z historie. Naše lesní škola vznikla v roce 1947 a má tedy 60ti letou tradici. Spojujícím svorníkem a činitelem kontinuity i přes období nuceného přerušení činnosti je osoba jejího zakladatele a dvojnásobného obnovitele bratra Jana Remišera – Lona. Jeho věrnost tradici a pevné zásady, které dal své lesní škole do vínku, byly příčinou znemožněného konání již v letech 1948 a 1970. Víc než půlstoletí jednotícího ducha této lesní školy je dáno i tím, že za tuto dobu měla pouze tři vůdce. Po bratru Lonovi se na další desetiletí stal strážcem tradic jeho blízký spolupracovník bratr Miloš Blažek – Merkur. Po něm převzal štafetu Jan Pečený – Neptun. Od roku 1990 prošlo naší lesní školou cca 300 frekventantů v patnácti bězích. Mnozí absolventi pokračovali ve svém skautském vzdělávání získáním instruktorské kvalifikace na ILŠ.
Ale přejděme z historie k současnosti. Dá se říci, že naše lesní škola má celostátní působnost. Přicházejí na ni bratři opravdu ze všech koutů naší republiky. V posledních letech využíváme pro letní běh historickou skautskou základnu v Měsíčním údolí u Vlašimi. Zde se v klasickém stanovém táboře snažíme vytvářet autentické bratrské společenství frekventantů a instruktorů, kde jedni jsou inspirací pro druhé a naopak. Účelem pobytu není dokazovat duchovní a intelektuální převahu přednášejících, kteří si libují v tom, jak nebozí frekventanti kmitají od rána do večera a po několika málo hodinách spánku se další den plouží tábořištěm jak večerní stíny. Na druhé straně není Ekumenická lesní škola pouhým setkáním filozofujících myslitelů, kteří se hodiny a hodiny vznášejí v duchovních výšinách. Kromě několika málo speciálních programů se vztah k duchovním hodnotám spíše formuje během každodenního táborového života. Důraz se klade na prožitek opravdového skautství a přilnutí ke „skautským ideálům, které spojují svět“. Programová struktura zahrnuje celou paletu skautské teorie a praxe od experimentální archeologie, výtvarných a rukodělných prací přes psychologii, pedagogiku, sportovní a lanové aktivity až po instruktáž o moderních navigačních systémech, které mají zcela jistě budoucnost i ve skautském hnutí. Přednášky jsou střídány aktivními činnostmi a večery u poradního ohně jsou věnovány diskusím na aktuální témata. Nedílnou součástí aktivit Ekumenické lesní školy jsou lednové semináře v Salesiánském divadle v Praze – Kobylisích. Jsou nejen povinnou součástí absolvence příslušného ročníku, ale zároveň otevřenou možností k dalšímu vzdělávání a formaci široké skautské veřejnosti i příležitostí k setkání členů kruhu ELŠ.
Možná by bylo dobré vysvětlit, proč byl dán této lesní škole po roce 1989 název Ekumenická. Je to proto, že instruktorský tým je složen z bratří různých křesťanských konfesí i těch kteří se nehlásí k žádnému vyznání a také všichni frekventanti zde mají možnost plně praktikovat požadavky své víry, aniž by byli programem nějak omezováni. Soužití věřících i nevěřících je založeno na vzájemné úctě k přesvědčení druhého. V poslední době začal být aktuální i „skautský ekumenismus“. ELŠ pravidelně nabízí účast i členům jiných skautských organizací.
Při porovnání s jinými lesními školami se přece jen objevuje jedna - v dnešní době už víceméně - zvláštnost. Naše lesní škola je a bude nezávisle na prosazovaném trendu nekoedukovaná. Chce tak, věrna svojí tradici, dát možnost účasti všem skautům, kteří pokládají tuto formu výchovy za užitečnou i do budoucna. Že je tato orientace pořád ještě aktuální, dokazuje řada frekventantů, kteří přicházejí právě z tohoto důvodu.
Když se řekne Ekumenická lesní škola, znamená to v současné době mnohem širší pojem než jen jeden letní tábor s následnými víkendy. Pod tímto jednotícím názvem je pořádáno 7 samostatných akcí od rádcovského tábora sv. Jiří přes čtyři lesní kurzy až k instruktorské lesní škole Collegium. Ekumenická lesní škola znamená tedy také ucelený výchovně vzdělávací systém vycházející ze společných principů při zachování individuality jednotlivých akcí.
Na závěr lze snad říci jen to, že pouhá slova nemohou zcela věrohodně představit a zpřítomnit atmosféru společenství v kruhu naší lesní školy. Kdo nezažil, neuvěří. A proto přijeďte a uvidíte. Budete vítáni. Přihlášky na naše akce v roce 2007 i další informace jsou k dispozici na www.els.skaut.org.
Jan Pečený – Neptun
vůdce ELŠ
Něco málo z historie. Naše lesní škola vznikla v roce 1947 a má tedy 60ti letou tradici. Spojujícím svorníkem a činitelem kontinuity i přes období nuceného přerušení činnosti je osoba jejího zakladatele a dvojnásobného obnovitele bratra Jana Remišera – Lona. Jeho věrnost tradici a pevné zásady, které dal své lesní škole do vínku, byly příčinou znemožněného konání již v letech 1948 a 1970. Víc než půlstoletí jednotícího ducha této lesní školy je dáno i tím, že za tuto dobu měla pouze tři vůdce. Po bratru Lonovi se na další desetiletí stal strážcem tradic jeho blízký spolupracovník bratr Miloš Blažek – Merkur. Po něm převzal štafetu Jan Pečený – Neptun. Od roku 1990 prošlo naší lesní školou cca 300 frekventantů v patnácti bězích. Mnozí absolventi pokračovali ve svém skautském vzdělávání získáním instruktorské kvalifikace na ILŠ.
Ale přejděme z historie k současnosti. Dá se říci, že naše lesní škola má celostátní působnost. Přicházejí na ni bratři opravdu ze všech koutů naší republiky. V posledních letech využíváme pro letní běh historickou skautskou základnu v Měsíčním údolí u Vlašimi. Zde se v klasickém stanovém táboře snažíme vytvářet autentické bratrské společenství frekventantů a instruktorů, kde jedni jsou inspirací pro druhé a naopak. Účelem pobytu není dokazovat duchovní a intelektuální převahu přednášejících, kteří si libují v tom, jak nebozí frekventanti kmitají od rána do večera a po několika málo hodinách spánku se další den plouží tábořištěm jak večerní stíny. Na druhé straně není Ekumenická lesní škola pouhým setkáním filozofujících myslitelů, kteří se hodiny a hodiny vznášejí v duchovních výšinách. Kromě několika málo speciálních programů se vztah k duchovním hodnotám spíše formuje během každodenního táborového života. Důraz se klade na prožitek opravdového skautství a přilnutí ke „skautským ideálům, které spojují svět“. Programová struktura zahrnuje celou paletu skautské teorie a praxe od experimentální archeologie, výtvarných a rukodělných prací přes psychologii, pedagogiku, sportovní a lanové aktivity až po instruktáž o moderních navigačních systémech, které mají zcela jistě budoucnost i ve skautském hnutí. Přednášky jsou střídány aktivními činnostmi a večery u poradního ohně jsou věnovány diskusím na aktuální témata. Nedílnou součástí aktivit Ekumenické lesní školy jsou lednové semináře v Salesiánském divadle v Praze – Kobylisích. Jsou nejen povinnou součástí absolvence příslušného ročníku, ale zároveň otevřenou možností k dalšímu vzdělávání a formaci široké skautské veřejnosti i příležitostí k setkání členů kruhu ELŠ.
Možná by bylo dobré vysvětlit, proč byl dán této lesní škole po roce 1989 název Ekumenická. Je to proto, že instruktorský tým je složen z bratří různých křesťanských konfesí i těch kteří se nehlásí k žádnému vyznání a také všichni frekventanti zde mají možnost plně praktikovat požadavky své víry, aniž by byli programem nějak omezováni. Soužití věřících i nevěřících je založeno na vzájemné úctě k přesvědčení druhého. V poslední době začal být aktuální i „skautský ekumenismus“. ELŠ pravidelně nabízí účast i členům jiných skautských organizací.
Při porovnání s jinými lesními školami se přece jen objevuje jedna - v dnešní době už víceméně - zvláštnost. Naše lesní škola je a bude nezávisle na prosazovaném trendu nekoedukovaná. Chce tak, věrna svojí tradici, dát možnost účasti všem skautům, kteří pokládají tuto formu výchovy za užitečnou i do budoucna. Že je tato orientace pořád ještě aktuální, dokazuje řada frekventantů, kteří přicházejí právě z tohoto důvodu.
Když se řekne Ekumenická lesní škola, znamená to v současné době mnohem širší pojem než jen jeden letní tábor s následnými víkendy. Pod tímto jednotícím názvem je pořádáno 7 samostatných akcí od rádcovského tábora sv. Jiří přes čtyři lesní kurzy až k instruktorské lesní škole Collegium. Ekumenická lesní škola znamená tedy také ucelený výchovně vzdělávací systém vycházející ze společných principů při zachování individuality jednotlivých akcí.
Na závěr lze snad říci jen to, že pouhá slova nemohou zcela věrohodně představit a zpřítomnit atmosféru společenství v kruhu naší lesní školy. Kdo nezažil, neuvěří. A proto přijeďte a uvidíte. Budete vítáni. Přihlášky na naše akce v roce 2007 i další informace jsou k dispozici na www.els.skaut.org.
Jan Pečený – Neptun
vůdce ELŠ
