Ježíš nezaložil jednotlivé křesťany
Jednotlivé farnosti se od sebe velmi liší nejen velikostí a vnějšími podmínkami, ale i životaschopností společenství. V této oblasti se všichni máme co učit.
Pán Ježíš nezaložil jednotlivé křesťany, ale společenství církve, do níž zve jednotlivce, aby ji vytvářeli. On říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich. Jinde říká: Boží království je mezi vámi. Takové duchovní zkušenosti nemohou udělat jednotlivci bez společenství.
Církev začala žít o Letnicích, když přijala Ducha Svatého, který je její duší. Jednotlivci nemohou žít z Ducha, který je Láska, aniž by milovali. Když v sobě nechají Ducha působit, tedy milovat, vznikají vztahy, vzniká společenství církve, které není jen lidským spolkem, ale Boží skutečností. To je místo, kde i lidé zvenčí mohou zakusit Boží blízkost, být osloveni živým Bohem. Křesťanské společenství samo přijímá ty, kteří touží poznávat Pána a angažovat se v novém životě. Ono je místem, kde se předává víra, protože se v něm víra společně žije. Je lůnem, v němž se někteří členové rodí a rostou pro povolání k službě v církvi. Bez těchto společenství nám budou chybět nejen povolání ke kněžství a zasvěcenému životu, ale i povolání k laické službě společenství a také misijní rozměr, který je základním znakem církve.
Průtokové farnosti
V životě farností existuje mnoho problémů. Například z městských farností odjíždí mnoho lidí na neděli na venkov, kde za příhodného počasí většinu účastníků na nedělní bohoslužbě tvoří chalupáři. Vyskytují se také věřící, kteří chodí na mši pokaždé jinam a nemají domov v žádné farnosti.
Pokuste se najít řešení třeba v tom, že se zapojíte na zimu v jedné farnosti a na léto v jiné, ale zapojte se do vytváření společenství na obou místech. Vždy na nějaký čas. Podobně vy, kteří kvůli pracovním povinnostem střídáte v neděli nejrůznější kostely, zapojte se někde aspoň občas, aby každý měl někde církevní domov, kde není jen hostem, ale tím, který se na životě společenství aktivně podílí a svým způsobem za ně nese spoluodpovědnost.
Farní společenství má být duchovní rodinou rodin, které se spolu znají, modlí se a slaví i spolupracují, které mezi sebe rády pozvou i lidi zvenčí. Naštěstí takové živé farnosti existují lze doufat, že jich bude přibývat.
Pokud neoživíme farnosti, naše církev neporoste
Farnost není zastaralá struktura, ale nesmí být chápána jako servis, kam jdeme, když potřebujeme nějakou duchovní službu. Farnost to není pan farář a jeho kancelář, ale společenství, které vytvářejí lidé z moci křtu a podle svých schopností se podílejí na jeho životě. Farář je taky členem společenství a z biskupova pověření stojí v jeho čele. Farnost je místem formace víry i dnes přesto, že máme i jiné příležitosti k vzdělávání, a prvním místem náboženské formace je především rodina, kde se společně modlí a snaží žít jako Ježíšovi přátelé. Pokud neoživíme společným úsilím farnosti, naše církev neporoste.
Farnost je místem evangelizace, kterou nekonají pozvaní profesionálové, ale všichni, kteří získali živou zkušenost se vzkříšeným Kristem a prožívají obnovené vztahy, přijímají se navzájem, naslouchají životním zkušenostem lidí a osvěcují je světlem evangelia. Prožívaná radost z hlásání Ježíše Krista je pak vede k těm, kteří evangelium neznají, nebo se z různých důvodů od Boha vzdálili.
Společenství dětí a mládeže z více farnosti v okolí
Farnost musí myslet na předávání víry dětem a mládeži, nabídnout přiměřené katecheze, ale taky je zapojit do budování farnosti. Jejich radost z toho, co mohli udělat pro druhé, je pak nejdůležitějším nástrojem jejich formace. Farnosti, které jsou tak malé, že se tam nemůže vytvořit společenství dětí či mládeže, prosím, aby úzce a dlouhodobě spolupracovaly s nějakou jinou farností. Mladí nutně potřebují ke svému rozvoji společenství vrstevníků. S nimi pak mohou dělat něco hezkého pro starší generace či pro nevěřící okolí.
Konkrétní modlitební iniciativa
K modlitbě za oživení farností založil pražský arcibiskup Jan Graubner diecézní společenství adorátorů nazvané Eucharistická hodina. A komentuje to slovy: „Budu rád, když se přihlásíte, a tak mě ujistíte, že ve snaze o duchovní obnovu naší diecéze nejsem sám.“
