Nedávno proběhl v českých a moravských farnostech kvalitativní výzkum, který měl za úkol mimo jiné zjistit povědomí farníků o jáhenské službě. Výzkumníky zajímalo, co věřící vědí o práci jáhnů a jak ji hodnotí. A jak tedy respondenti odpovídali na otázku, zda je v jejich farnosti jáhen přínosem?
Mnoho činností, které vykonává jáhen ve farnosti, by mohli dělat ostatní věřící, ať už s pověřením (např. akolyté, učitelé náboženství) nebo bez něj (farní ekonomové apod.). V otázce, zda je přítomnost jáhna ve farnosti přínosem, či nikoli, šlo tedy především o zjištění, jestli farníci vnímají tento rozdíl mezi službou církvi, kterou vykonává jáhen, a službou běžného věřícího a vidí v něm opravdu přínos vycházející ze svátostné podstaty této služby. Až na jednu výjimku byla výpověď farníků zcela jednoznačná – jáhen je pro farnost zcela určitě přínosem. Důvodů je hned několik:
1. Díky svátostnému charakteru služby je uschopněn ke službě Božímu slovu. Může tak předsedat bohoslužbě slova, což vnímají jako velký přínos zvláště věřící ve farnostech, kde kněz vůbec není, nebo kam dojíždí jen občas.
2. Výpomoc kněžím v neliturgické oblasti pastorace (návštěvy nemocných, administrativa apod.) věřící oceňují. Farní pastorace je rozložena na více osob a neleží tak pouze na místním faráři. Pastorační péče se tak dostane více lidem, kněz má více času na přípravu liturgie apod.
3. Vzhledem k nižšímu stupni svěcení se jáhnovi nedostává takové vážnosti a respektu jako kněžím, což je pro ně z pohledu věřících spíše výhodou. Zároveň díky zkušenostem rodinného života rozumí lépe i jejich problémům z manželství a výchovy dětí. Z pohledu věřících si tak dokáže, zvláště u mladých lidí, lépe získat jejich důvěru: „Přínosem je třeba větší důvěra v jáhna pro mladé. Upřímně mám z kněží respekt a spíše si držím odstup.“
Kromě zmíněných důvodů, spojených se svátostným charakterem jáhenské služby, uvádějí věřící i další důvody, které svědčí pro „přínos“ jáhna pro farnost. Často bývá jáhen tím, kdo organizuje farní aktivity, stará se o materiální a technické zabezpečení farnosti (opravy kostelů, far apod.) nebo animuje farní společenství, čímž pomáhá k jeho rozvoji a chrání je před úpadkem, jak o tom svědčí odpověď z jedné české farnosti: „To bychom se mohli potom pomodlit doma a nemuseli bychom mít vůbec žádné společenství, nikoho by nenutilo vlastně přijít do kostela a podobně.“
Z uvedených skutečností je více než zřejmé, že přítomnost jáhna ve farnosti je rozhodně přínosem. V některých farnostech, kde již alespoň jeden jáhen působí, by si dokonce i přesto přáli, aby se jejich počet zvýšil.
Martin Fujdl, „Přijetí jáhnů věřícími ve farnostech,“ Studia theologica 15, č. 2 (2013): 127–130.
