Většinou se křížovou cestu modlíme společně. Křížovou cestu je možné pojmout i jako osobní modlitbu, v níž chceme na své vlastní životní cestě nově potkat Krista. Proto je možné se ji modlit kdykoliv, nejen v době postní, a není dokonce ani nutné se ji pomodlit naráz celou.
Křížovou cestu jsou křesťané zvyklí se modlit především v pátek a v době postní, protože si skrze ni připomínají Ježíšovo utrpení a smrt za nás a pro nás. Většinou se křížovou cestu modlíme společně. Křížovou cestu je možné pojmout i jako osobní modlitbu, v níž chceme na své vlastní životní cestě nově potkat Krista. Proto je možné se ji modlit kdykoliv, nejen v době postní, a není dokonce ani nutné se ji pomodlit naráz celou. Někdy nám postačí jen několik zastavení, nebo dokonce jen jedno. Důležité je naučit se spojovat svoji životní cestu s jeho cestou, otevřít se pro to, co nám chce říci, zahlédnout ho přítomného v tom, co prožívám, a sjednotit se s ním ve svých postojích, smýšlení a jednání.
V modlitbě nejde o krásná slova nebo úvahy
Jak výstižně napsala sv. Terezie z Avily, modlitba je především „důvěrný vztah přátelství, častý rozhovor o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje“ (Život VIII,5). V modlitbě tedy nejde především o krásná slova nebo úvahy, ale o vztah od srdce k srdci, o proudění lásky od Boha ke mně a ode mě k Bohu. Na prvním místě je tady třeba vnímat Ježíše, vnímat, co pro mě dělá a co mi říká, abych na to mohl odpovědět slovy a následně i konkrétním jednáním. To předpokládá duchovně otevřené oči a uši, touhu po setkání s ním a ochotu poslouchat.
Je třeba se pro modlitbu rozhodnout
Chceme-li se opravdu modlit, a ne se jen něco „odmodlit“, je třeba se pro modlitbu rozhodnout, což v praxi znamená vyčlenit si na ni čas a zvolit si pro ni vhodné místo. Mohu být tiše na jednom místě a kvůli lepšímu soustředění si před sebe položit kříž nebo zapálit svíci. Mám-li možnost, mohu se modlit pomocí obrazových zastavení křížové cesty v některém kostele nebo v přírodě, ale není to nutné.
U každé modlitby hodné toho jména je třeba si nejprve uvědomit Ježíšovu přítomnost, vstoupit do jeho přítomnosti a poprosit o Ducha svatého, o vnímavé srdce, abychom dobře rozuměli tomu, co nám Pán chce říci a v čem se nás chce dotknout. K tomu je možno použít i úvodní modlitbu, nebo se v tomto duchu pomodlit vlastními slovy.
Pak už je třeba jen pomalu si přečíst text spojený s konkrétním zastavením křížové cesty a tiše naslouchat Božímu slovu, které je v něm ukryté. Mohu se ptát Pána, v čem se mě dané slovo týká, a posléze prosit o milost proměnění mysli podle mysli Kristovy (srov. Flp 2,5n). Jinými slovy, mohu prosit, abych mocí Kristova Ducha dokázal ve své konkrétní situaci myslet, mluvit a jednat, jak by jednal Kristus na mém místě.
***
- Se svolením zpracováno podle publikace Vojtěcha Kodeta: Křížová cesta / Jeho rány nás uzdravily, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
- Dostupné publikace na téma Křížové cesty
- Křížové cesty na webu pastorace.cz naleznete zde
V modlitbě nejde o krásná slova nebo úvahy
Jak výstižně napsala sv. Terezie z Avily, modlitba je především „důvěrný vztah přátelství, častý rozhovor o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje“ (Život VIII,5). V modlitbě tedy nejde především o krásná slova nebo úvahy, ale o vztah od srdce k srdci, o proudění lásky od Boha ke mně a ode mě k Bohu. Na prvním místě je tady třeba vnímat Ježíše, vnímat, co pro mě dělá a co mi říká, abych na to mohl odpovědět slovy a následně i konkrétním jednáním. To předpokládá duchovně otevřené oči a uši, touhu po setkání s ním a ochotu poslouchat.
Je třeba se pro modlitbu rozhodnout
Chceme-li se opravdu modlit, a ne se jen něco „odmodlit“, je třeba se pro modlitbu rozhodnout, což v praxi znamená vyčlenit si na ni čas a zvolit si pro ni vhodné místo. Mohu být tiše na jednom místě a kvůli lepšímu soustředění si před sebe položit kříž nebo zapálit svíci. Mám-li možnost, mohu se modlit pomocí obrazových zastavení křížové cesty v některém kostele nebo v přírodě, ale není to nutné.
U každé modlitby hodné toho jména je třeba si nejprve uvědomit Ježíšovu přítomnost, vstoupit do jeho přítomnosti a poprosit o Ducha svatého, o vnímavé srdce, abychom dobře rozuměli tomu, co nám Pán chce říci a v čem se nás chce dotknout. K tomu je možno použít i úvodní modlitbu, nebo se v tomto duchu pomodlit vlastními slovy.
Pak už je třeba jen pomalu si přečíst text spojený s konkrétním zastavením křížové cesty a tiše naslouchat Božímu slovu, které je v něm ukryté. Mohu se ptát Pána, v čem se mě dané slovo týká, a posléze prosit o milost proměnění mysli podle mysli Kristovy (srov. Flp 2,5n). Jinými slovy, mohu prosit, abych mocí Kristova Ducha dokázal ve své konkrétní situaci myslet, mluvit a jednat, jak by jednal Kristus na mém místě.
***
- Se svolením zpracováno podle publikace Vojtěcha Kodeta: Křížová cesta / Jeho rány nás uzdravily, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
- Dostupné publikace na téma Křížové cesty
- Křížové cesty na webu pastorace.cz naleznete zde
