Ježíš Kristus sám je most i stavitel mostů ("pontifex"). „On je naším pokojem, který strhává dělící přehradu nepřátelství“ (srov. Ef 2,14). A právě k Němu máme stále směrovat a přivádět jednotlivce, rodiny i společenství.
Jan Nepomucký řekl králi „ne“
Na svatém Janu Nepomuckém nás trvale oslovuje skutečnost, že byl zabit, protože odmítl krále svým „ne“, aby potvrdil svou věrnost Kristu a společenství církve. To nás přivádí k myšlence na to, co v dějinách za různých autoritativních a totalitních režimů vytrpěli mnozí křesťané. V českých dějinách s tím máte své zkušenosti…
V naší vlasti se toto týkalo i čtyřiceti let, která následovala po druhé světové válce. Existovali mnozí, kteří s Boží pomocí měli odvahu odporovat režimu svým „ne“, aby si udrželi věrnost svému povolání a poslání. Je to zástup skrytých mučedníků, které ani neznáme.
Sami se můžeme stávat mostem
Svatý Jan Nepomucký je vnímán také jako ochránce mostů. On sám byl vržen do Vltavy z pražského Karlova mostu, a tak korunoval své svědectví. Uctít jeho památku můžeme nejlépe tím, když budeme stavět mosty tam, kde vládnou rozpory, odstup, nepochopení, či se dokonce sami můžeme stávat mostem, pokorným a odvážným nástrojem setkávání a dialogu mezi různými lidmi a skupinami protichůdných názorů.
Postavit se tam, kde je konflikt
Jak dobře víme, budovat mosty mezi lidmi ale nelze konat bez modlitby. Mosty se budují nejprve každodenní neúnavnou modlitbou, přímluvnou modlitbou, aby se dva odlehlé a znepřátelené břehy mohly navrátit ke sdílení. V této souvislosti bych chtěl připomenout slova promluvy kardinála Martiniho, kterou pronesl v době války v Zálivu, v lednu 1991. Martini mimo jiné říká: „Přimlouvat se znamená postavit se tam, kde je místo konfliktu a mezi jeho strany. Je to Ježíšovo gesto na kříži.“ Takovýto povahový rys patří k totožnosti Kristových služebníků, kteří jsou v konfliktních situacích tvůrci pokoje a smíření.
Ježíš Kristus je most i stavitel mostů
Zde se dotýkáme ústředního bodu: Ježíš Kristus sám je most i stavitel mostů (pontifex). „On je naším pokojem, který strhává dělící přehradu nepřátelství“ (srov. Ef 2,14). A právě k Němu máme stále směrovat a přivádět jednotlivce, rodiny i společenství. V centru nesmíme být my, ale On!
Varujme se, prosím, pokušení světskosti. Pán z nás všech chce mít služebníky, nikoli primadony nebo hlavní aktéry, ne představitele smutných a průměrných příběhů. Pán z nás chce mít zápasníky. Pro každého z nás proto trvale platí heslo Jana Křtitele: „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30). V různorodosti života tak můžeme být „mosty“ a služebníky kultury setkávání, kteří v druhém dokáží zachytit výjimečnost a zároveň společné lidství.
