V životě nastávají situace, které přesahují naše síly. Nejen lidské schopnosti, ale i všechny naše technické možnosti.
Taková je naše zkušenost i v této přítomné chvíli. Nyní není čas na spekulování o tom, proč takové situace nastávají, jestli jsme na ně byli dobře připraveni atd. Nyní je chvíle, která vyžaduje naději. To je síla, která pomáhá přežít. Zvláště ti, kteří jsou postiženi a vůbec všichni zodpovědní potřebují perspektivu: přežijeme a překonáme tuto katastrofu!
Odborníci říkají, že v krizových okamžicích vyvine človek mnohonásobně víc energie než v obyčejných chvílích života. Takovou jiskričku světla nám dávají i naše vlastní zkušenosti - např. záplavy na Moravě v roce 1997 - i zkušenosti našich předků.

Novou naději nám vlévá i solidarita tolika dobrých lidí v této chvíli, ochota ke vzájemné pomoci a starost o druhého i jakoby nové vzájemné vztahy. Nabízí se pomoc z mnoha stran ze zahraničí... To vše posiluje naši naději: přežijeme, překonáme! Podobné katastrofální situace v nás uvolňují prostor pro vědomí, že si sami nestačíme a potřebujeme i pomoc "shůry". V nás, lidech dneška, v naší životní zkušenosti, je toto "vztahování se vzhůru" stejně nějak přítomné. I když mnohdy zacházíme velmi macešsky se svým životním prostředím, s přírodou. Přesto s jistotou své životní zkušenosti chci říci: Buh má človeka rád.

Věrím, že práve v takovéto situaci inspiruje - On, láska - mnoho lidí k pomoci a vlévá do našich vzájemných vztahů svého "ducha lásky". I tohle přináší naději. Podtrženo a sečteno: je mnoho důvodů k naději a optimismu. S novou nadějí se znovu vrháme do bojů s nepřízní této chvíle...