Je přirozené, že se někdy cítíme zranění.
Rozhodující ale je, jak na to reagujeme
Když se k nám druzí chovají špatně a zklamávají nás, je jen přirozené, že se cítíme zranění. Ale rozhodující je to, jak na to my reagujeme. Využíváme k tomu Boží milosti?
„Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!
Jednají tak, protože je k tomu pudí
jejich vlastní nejniternější bolest a to,
že byli sami odmítnuti!
Pomoz mi to překonat a obnovit náš vztah!“
Anebo se naopak dožadujeme ospravedlnění, obhajujeme se a pokoušíme se očistit od viny? Snažíme se, abychom vypadali dobře a bezúhonně, a proto ukazujeme na chyby druhých a mluvíme o nich, aby vypadali, že právě oni jsou špatní a na omylu?
Ďábel je žalobník bratří (viz Zj 12,10). Jeho myšlenky jsou vždycky negativní, osočující, poukazují na chyby druhých, obviňují je, zbavují je jejich hodnoty, zneuctívají je a dožadují se práva a spravedlnosti. V patách jim jde vztek, hořkost a těžké srdce. Když se rozhodneme, že by bylo lepší nějak Bohu pomoci, aby druhé srovnal, zcela jistě potřebujeme, aby Bůh pomohl naopak právě nám!
Nepříjemní lidé:
nástroje našeho požehnání
Bůh nám přislíbil požehnání, jestliže odpovíme odpuštěním a milostí. Jestliže však odpovíme obviňováním, ospravedlňováním, hledáním chyb a svalováním viny na druhé, dáváme ďáblovi klíč od dveří naší duše. Ježíš od nás žádá, abychom na jednání lidí, s nimiž vycházíme nejhůře, těch, kdo nás zradili nebo odmítli, odpovídali milosrdenstvím, které Bůh chová k nám, protože chce, abychom byli požehnaní. Zákon lásky je vyšší než láska k zákonu.
Dokážete nepříjemné lidi, které Bůh postavil do vašeho života, přijímat jako nástroje požehnání? Jestliže si jich neceníte, nectíte je a nerespektujete je, možná s nimi jednáte, jako by byli vaší kletbou, a tedy zdědíte kletbu! Když je přijímáme jako požehnání, které nám má pomoci zjistit, čeho jsme plni, pak Bůh může vzít každý negativní vztah a využít ho pro naše duchovní dozrávání. To nás uschopňuje, abychom mohli zakusit jeho lásku a pak být nástrojem jeho lásky pro svou rodinu i celý svět!
Mně osobně pomáhá toto
Mně osobně pomáhá dívat se na to takto: Chci mít (v budoucnu) zatvrzelé, zraněné srdce, které mě vyvádí z důvěrného vztahu s Bohem a vede do vzteku, pýchy, za hradby, kterými se budu chránit? Anebo chci spočinout u Boha a žít v radosti život, jehož součástí je odpuštění a jehož plodem je mírnost a jemnost ducha?
Vždy když volím,
jak budu reagovat
na zraňující situaci,
volím tím také,
čeho se v budoucnu
dostane mně samotnému…
