S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat.
První setkání - Ježíš jako hasič či uzdravovatel
Obvykle se s Ježíšem člověk nejprve setká jako s uzdravovatelem. Zástupy, které šly za Ježíšem, byly jako žebráci, kteří ho prosili, ba žadonili, aby je uzdravil, daroval jim pokoj a osvobodil je. Mnozí se na něj dívali jako na mága nebo lékaře na pohotovosti. Jiní za ním běželi jen proto, že něco potřebovali a chtěli, aby jim to dal. To je nejběžnější způsob, jak se s Ježíšem zpočátku člověk setká.
Je na tom snad něco špatného? Ne, ve skutečnosti na tom není nic špatného, i když to není dokonalé! Ježíš nikdy nikoho, kdo ho o něco prosil, neodmítl. Věděl, že ho ty zástupy lidí následují, protože něco potřebují, a on s nimi měl vždycky soucit a na jejich potřeby reagoval. Kladl na ně ruce, uzdravoval je a osvobozoval od zlých duchů. Ježíš sám nám často říká, abychom klepali, a bude nám otevřeno. Jindy nás zase nabádá, abychom naléhali na našeho Otce, dokud ho tím neunavíme. Na žadonění a prošení není nic špatného. Takové je obvykle naše první setkání s Ježíšem.
Druhé setkání - Ježíš jako učitel
Setkání s Ježíšem uzdravovatelem není vyvrcholením našeho vztahu s ním, ale spíš jeho začátkem. Postupně, jak člověk roste v duchovním životě, vnímá touhu setkat se s Ježíšem jako s učitelem.
Podívejme se na krásné setkání Nikodéma s Ježíšem. Nikodém za ním nejde, aby ho o něco prosil, ale proto, aby se zeptal, co má dělat. „Co mám dělat? Co mám dělat, abych se dostal do nebe?“
Při prvním setkání prosí člověk Ježíše o toto či tamto. Při druhém setkání udělá další krok. Už neprosí Ježíše, aby mu něco dal, ale spíš se ho ptá: „Co mám dělat?“
Příkladem člověka z prvního setkání je slepec z Jericha: „… ať vidím.“ Příkladem člověka z druhého setkání je Nikodém: „… řekni mi, co mám dělat?“ Je to setkání s Ježíšem jako s mistrem, učitelem. V tomto stadiu člověk pocítí potřebu častěji otvírat Písmo, aby zjistil, co mu Bůh říká skrze okolnosti, a začal hledat a rozpoznávat Boží vůli ve svém životě.
Třetí setkání - Ježíš jako přítel
Třetí setkání je dalším krokem vpřed. Je to setkání s Ježíšem jako s přítelem. Když se setkají dva přátelé, obvykle to není proto, aby jeden druhého o něco žádal. Nesetkávají se ani proto, aby se jeden druhého ptal, co od sebe chtějí, ale spíš proto, aby se radovali ze vzájemného společenství. Při třetím setkání tedy člověk začne cítit potřebu jen být s ním, být s Ježíšem. Jde o to, být s tím, koho milujete; být s Ježíšem a zakoušet jeho přátelství.
Zde začíná náš modlitební život. Tento rozměr můžeme vidět v krásném rozhovoru Ježíše se Samařankou ve 4. kapitole Janova evangelia. Ježíš prosí tuto ženu o trochu vody, ale ve skutečnosti on chce dát vodu jí. Ježíš je přítel, který chce uhasit vaši žízeň. To je třetí rozměr setkání s Ježíšem.
Čtvrté setkání - Ježíš jako Pán mého života
Čtvrtý rozměr, ten nejdokonalejší, je setkání s Ježíšem jako s Pánem mého života. Znamená to odevzdat svůj život do jeho rukou v dokonalé poslušnosti, protože vím, že mě miluje. Vyvrcholením této odpovědi je Ježíšova modlitba za apoštoly při poslední večeři, jak ji máme zachycenou v 17. kapitole Janova evangelia.
Zaměřme se tedy na naše setkání s Ježíšem jako s Pánem našeho života. Znamená to odevzdat všechno, čím člověk je, co má nebo co si myslí, do Božích rukou. Proč? Příčina takového odevzdání vyplývá ze skutečnosti, že člověk je přesvědčen, že Otec ho miluje a chce mu dát to nejlepší.
