Dokud jsme Pánu všecko neodevzdali,
nenajdeme skutečný trvalý pokoj
Ve chvíli, kdy člověk řekne Bohu „ano“, začíná pro něho nový život. U mnohých k tomu dojde v konkrétní chvíli, kterou lze určit přesným datem. Když se ohlédnou zpět na svůj život, mohou si říct: od toho a toho dne jsem začal žít, tehdy jsem se zrodil ke skutečnému životu. Jiní prožívají svůj vývoj k absolutnímu a bezpodmínečnému „ano“ postupně: dokud jsme Pánu všecko neodevzdali, nenajdeme skutečný trvalý pokoj. Jsme povoláni k naprostému odumření starému životu, aby v nás mohl začít žít Kristus.
Někoho Pán povolává,
aby neopouštěl svůj domov
Smyslem pozemského života je umožnit Bohu, aby uskutečňoval svůj plán ve všem, co náš život obnáší. To může učinit jen tehdy, odpoví-li mu člověk svým bezvýhradným „ano“. Někoho Pán povolává k tomuto souhlasu mimořádným způsobem, nabídne-li mu způsob života radikálně zaměřený na něho. Netýká se to ale zdaleka všech. Ježíš to nedovolil všem, kteří vyslovili přání následovat ho. Posedlému z Gerazy, kterého osvobodil od zlého ducha, to odmítl (srov. Mk 5,18-19). Víme, že Mistr mimořádně miloval Lazara, Martu a Marii, a oni přesto nikdy neopustili svůj domov, aby ho následovali. Každý člověk dostává individuální milost a svou cestu, kterou mu určil Bůh.
Jestliže nás ale Bůh povolává, abychom všecko opustili a následovali ho, nebudeme šťastni, dokud to neuděláme.
