Karel IV. stanovil, že svatý Václav je věčný panovník,
zatímco aktuální vládce je jen jeho zástupcem.
Ve 14 letech Václavovi zemřel otec Vratislav
a byla zavražděna jeho babička Ludmila
Svatý Václav (asi 907–935) byl synem českého knížete Vratislava a Drahomíry, dcery knížete polabských Slovanů Havolanů. Jeho život známe z legend, neboť z této doby chybí přímé dobové prameny. Václavovy výchovy se ujala jeho babička Ludmila, matka knížete Vratislava. Na Budči se Václavovi dostalo na tehdejší dobu mimořádného vzdělání v slovanském i latinském jazyce. Po smrti knížete Vratislava v roce 921 se ujala vlády Václavova matka Drahomíra.
Václav a jeho mladší bratr Boleslav zůstali v Ludmilině péči. Mezi Drahomírou a Ludmilou vznikl spor o moc v zemi a o Václava. Ten skončil vraždou Ludmily: zabili ji členové Drahomířiny družiny Tunna a Gommon na Tetíně 15. září 921.
Václav se ujal vlády ve svých 18 letech
a vládl jako křesťanský panovník
Václav se ujal vlády nejpozději na podzim roku 925, kdy nechal převézt ostatky své babičky sv. Ludmily z Tetína do Prahy. Václavovo knížectví ovládalo přibližně třicetikilometrový okruh kolem sídla knížete na pražském hradišti. Václav tak spíše přijal strategii upevňování knížectví ve stávajících hranicích než expanzivní politiku. Kristiánova legenda vypráví o střetu sv. Václava s kouřimským knížetem, Dalimilova kronika mu dává jméno Radslava Zlického.
K sousednímu Sasku volil smírné řešení, které spočívalo v placení tributu výměnou za mír. Svatý Václav byl křesťanským panovníkem, bylo mu však vytýkáno, že je mnichem na trůnu. Svatováclavské legendy mluví o přípravě vína a hostií ke mši svaté, o vykupování otroků a dalších skutcích dobročinnosti. Přibližně roku 930 postavil Václav na pražském hradišti kostel zasvěcený svatému Vítu.
Ve svých 28 letech byl zavražděn ve Staré Boleslavi
Svatý Václav byl zabit ve Staré Boleslavi, kam byl pozván svým bratrem Boleslavem na hostinu při příležitosti svátku svatých Kosmy a Damiána. Ráno se vydal Václav do kostela na bohoslužbu, ale byl u dveří chrámu zabit Boleslavovými družiníky. Stalo se to 28. září, pravděpodobně roku 935. Tři roky po Václavově smrti nechal Boleslav převézt jeho ostatky na Pražský hrad, což znamenalo v tehdejší době svatořečení.
Karel IV. stanovil, že svatý Václav je věčný panovník,
zatímco aktuálně vládnoucí král je jeho zástupcem
Svatý kníže je považován za ideálního vládce, za světce vyznačujícího se křesťanskými ctnostmi, mučedníka a zároveň svatého panovníka. Karel IV. stanovil, že svatý Václav je věčný panovník, zatímco aktuálně vládnoucí král je jeho zástupcem. To symbolizoval i fakt, že koruna českých králů spočívala na Václavově lebce a král si ji mohl jen vypůjčit na den své korunovace.
Slavnost svatého Václava se slaví 28. září. Tento den je současně státním svátkem. Lebka svatého Václava a další svatováclavské relikvie, jako meč, přilba a drátěná košile, se uchovávají v pražské katedrále svatého Víta. Významným poutním místem je rovněž místo jeho smrti, Stará Boleslav.
Socha svatého Václava na Karlově mostě
Svatý Václav je na Karlově mostě součástí několika sousoší. Zde pojednáme o jeho samostatném vyobrazení na malostranské straně Kerlova mostu.
Socha zobrazuje sv. Václava jako knížete v brnění s praporem a se štítem, na němž je orlice. Světec se modlí za český národ, o čemž svědčí nápis Ora pro nobis (přel. Modli se za nás) pod sochou. Autorem sochy z roku 1858 je Josef Kamil Böhm, který ji zhotovil podle návrhu malíře Josefa Führicha. Donátorem byl Klarův ústav slepců, o postavení sochy bylo rozhodnuto za vedení zakladatele ústavu Pavla Aloise Klara, syna otce slepých Aloise Klara.
Alois Klar (1763–1833) byl roku 1806 jmenován profesorem řečtiny a klasické literatury na Pražské univerzitě. Ke Klarovi docházel na cvičení v rétorice a deklamaci Karel Hynek Mácha, v němž profesor rozeznal velký talent. Vedle své pedagogické činnosti se Alois Klar věnoval dobročinnosti. Zejména pečoval o nevidomé. Spolu se synem a snachou založil na Hradčanech ústav pro slepé děti, nadaci pro mladé umělce a chudé studenty filosofie a Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců, který po něm nese jméno. Byl člověkem soucitným a hluboce věřícím, jeho svěřenci mu říkali otec slepých. Dílo Aloise Klara nese ovoce dodnes. Hradčanský ústav pro slepé děti má svého následovníka v Konzervatoři Jaroslava Ježka, Střední škola Aloyse Klara v pražské Krči je jedinou střední školou pro zrakově postižené v České republice. Alois Klar byl donátorem uměleckého vzdělání obou autorů mostecké sochy svatého Václava – malíře Josefa Führicha i sochaře Josefa Kamila Böhma.
Z První staroslověnské legendy o svatému Václavu
Když Václavův otec Vratislav zemřel, dosadili Čechové na stolec předků Václava.
Ten byl milostí Boží dokonalý ve víře.
Všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil,
pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit,
všechny lidi, chudé i bohaté, miloval,
přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem.
Ale čeští muži zpychli a namluvili jeho mladšímu bratru Boleslavovi:
„Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži.“
Václav jezdíval po všech hradech, když se tam slavil svátek kostela.
Vešel i do hradu Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a Damiána.
Když vyslechl mši, chystal se, že se vrátí domů do Prahy.
Ale Boleslav jej s podlým úmyslem zadržel a řekl:
„Proč bys odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvání neodmítl.
Když pak nastalo ráno, zvonili na jitřní.
A Václav uslyšev zvon řekl: „Chvála tobě, Pane, žes mi dal dočkat se tohoto jitra.“
A vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav.
Václav se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám byl dobrým služebníkem.“
Boleslavovi se však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho srdce.
Boleslav vytasil meč a odpověděl: „Teď ti chci být ještě lepším.“
A když to řekl, udeřil jej mečem po hlavě.
Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to usmyslil, bratře?“
A uchopil ho a srazil k zemi.
Tu přispěchal jeden z Boleslavových rádců a ťal Václava do ruky.
Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do kostela.
Dva zločinci ho však ubili u kostelních dveří
a přiskočil ještě jiný a probodl mu bok mečem.
Tu Václav vypustil duši říkaje:
„Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.“
Svatý Václave
Ora pro nobis!
