Rozhodování je podstatnou součástí běžného života
Rozlišování se týká každého, protože rozhodování je podstatnou součástí života. Člověk si vybírá jídlo, šaty, studium, práci, vztah. Tím vším se uskutečňuje životní projekt a také náš vztah k Bohu.
V evangeliu Ježíš mluví o rozlišování pomocí obrazů z běžného života; popisuje například rybáře, kteří vybírají dobré ryby a špatné vyhazují, nebo obchodníka, který umí mezi mnoha perlami rozpoznat tu nejcennější. Nebo ten, kdo při orání pole narazí na něco, co se ukáže být pokladem (srov. Mt 13,44-48).
Ve světle těchto příkladů se rozlišování jeví jako cvičení rozumu a také dovednosti a vůle, aby bylo možné využít příznivý okamžik: to jsou podmínky pro správnou volbu. K dobrému výběru je zapotřebí rozumu, odborných znalostí a pevné vůle. A také je třeba vynaložit určité úsilí, aby se rozlišování stalo funkčním. Aby mohl rybář vykonávat své řemeslo co nejlépe, musí počítat s únavou, dlouhými nocemi strávenými na moři a následným vyřazením části úlovku, přičemž se musí smířit i se ztrátou zisku. Obchodník s perlami neváhá utratit všechno, aby si tu perlu koupil, a stejně tak člověk, který narazil na poklad. Jsou to neočekávané, neplánované situace, kdy je nezbytné rozpoznat důležitost a naléhavost rozhodnutí, které je třeba učinit. Rozhodnutí musí učinit každý sám, nikdo je za nás neudělá. V určitém okamžiku mohou dospělí, svobodní, požádat o radu, přemýšlet, ale rozhodnutí je jejich vlastní; nemůžete říci: "Přišel jsem o to, protože se tak rozhodl můj manžel, moje žena, můj bratr": ne! Musíte se rozhodnout, každý z nás se musí rozhodnout, a proto je důležité umět rozlišovat: abychom se mohli dobře rozhodnout, je třeba umět rozlišovat.
Nikdo před sebou nenajdeme připravený život
Rozlišování - jak jsem řekl - vyžaduje úsilí. Podle Bible nenajdeme před sebou již připravený život, který máme žít: ne! Musíme o něm rozhodovat průběžně, podle toho, jaká skutečnost nastane. Bůh nás vyzývá, abychom hodnotili a vybírali: stvořil nás svobodné a chce, abychom svou svobodu uplatňovali. Proto je rozlišování náročné.
Často se nám stává, že si vybereme něco, co se nám zdálo dobré, a přesto to dobré nebylo. Nebo když víme, co je naše pravé dobro, a nevybíráme si ho. Člověk se na rozdíl od zvířat může mýlit, může být neochotný se správně rozhodnout, a Bible to ukazuje od svých prvních stránek. Bůh dává člověku přesný pokyn: chceš-li žít, chceš-li se těšit ze života, pamatuj, že jsi tvor, že nejsi kritériem dobra a zla a že rozhodnutí, která učiníš, budou mít důsledky pro tebe, pro druhé i pro svět (srov. Gn 2,16-17); můžeš ze země udělat nádhernou zahradu, nebo ji můžeš proměnit v poušť smrti. Je to základní poučení: není náhoda, že se jedná o první dialog mezi Bohem a člověkem. Dialog zní: Pán dává poslání, ty musíš udělat to a to, a člověk musí na každém kroku rozlišovat, které rozhodnutí učinit. Rozlišování je taková reflexe mysli, srdce, kterou musíme udělat, než se rozhodneme.
Bůh nikdy nevnucuje svou vůli
Rozlišování je náročné, ale pro život nezbytné. Vyžaduje to, abych znal sám sebe, abych věděl, co je pro mě dobré tady a teď. Především vyžaduje rodičovský vztah k Bohu. Bůh je Otec a nenechává nás samotné, je vždy ochoten nám poradit, povzbudit nás, přijmout nás. Nikdy však nevnucuje svou vůli. Proč? Protože chce být milován, a ne obávaný. A Bůh také chce, abychom byli dětmi, nikoli otroky: svobodnými dětmi. A lásku lze žít pouze ve svobodě. Abychom se naučili žít, musíme se naučit milovat, a k tomu je třeba rozlišovat: Co mohu dělat nyní, když mám tuto alternativu? Ať je to znamení větší lásky, větší zralosti v lásce.
Prosme Ducha svatého, aby nás vedl! Dovolávejme se ho každý den, zvláště když se musíme rozhodovat.
