Máme být dokonalí,
anebo milosrdní?
„Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). Těmito slovy vrcholí část evangelia, ve kterém Ježíš mluví o lásce k nepřátelům. Lukáš oproti tomu v paralelním znění píše: „Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec! (Lk 6,36)“. Jaký důvod má tato odlišnost? Jedná se snad o protiklad?
Lukáš nahrazuje termín dokonalost, který se nachází v Matoušově podání, termínem milosrdenství: „Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec! (Lk 6,36). Logika evangelia totiž nezná jinou dokonalost než tu, která spočívá v lásce k bližnímu, v níž se projevuje naše identita božích dětí. Neexistuje jiný cíl, k němuž bychom měli směřovat, než láska, která dokáže ze srdce odpouštět, protože tím jenom splácíme ono nevýslovné odpuštění, jehož se nám dostalo od Boha. Není jiné přikázání, které bychom měli zachovávat, než napodobovat milosrdného Boha právě tím, že budeme velkodušní a milosrdní.
Již Starý zákon jasně hovoří o Božím milosrdenství (srov. Ex 34,6; Dt 4, 31; Žl 78/77/,38; 86/85/,15), ovšem až v Ježíšově podání se kategorie milosrdenství stává ústředním motivem jeho spásonosné zvěsti. Stručně řečeno: pravá dokonalost spočívá v tom, že lidské srdce stále všechny miluje a nikoho ze své lásky nevylučuje.
Ačkoli všichni pro sebe očekávají milosrdenství,
sami milosrdní nejsou…
Ačkoli si všichni přejí, aby se vůči nim uplatňovalo milosrdenství, zdaleka ne všichni se chovají tak, aby si milosrdenství zasloužili. Všichni sice chtějí, aby se s nimi nakládalo podle milosrdenství, je však jen málo těch, kdo se sami k druhým chovají milosrdně.
Člověče, jak se můžeš opovažovat dožadovat se toho, co ty sám druhým odpíráš? Kdo si přeje, aby došel milosrdenství na zemi, musí se chovat na zemi milosrdně vůči ostatním. Když si tedy všichni přejeme, aby s námi bylo jednáno milosrdně, snažme se učinit si v tomto světě z milosrdenství štít, aby se pro nás stalo na onom světě tím, co nám obstará plnost spásy. (Caesarius z Arles)
„Blahoslavení milosrdní,
neboť oni dojdou milosrdenství“ (Mt 5,7).
Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 14, str. 228-230
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno
