Dobrý muž Job se propadá do deprese
Kniha Job se zabývá těmi nejobtížnějšími a nejproblematičtějšími otázkami náboženské víry. Proč trpí nevinní? Co si máme myslet o tom, že se dobrým lidem dějí zlé věci? Tento zapeklitý problém jen tak nezmizí a v mnoha podobách nás provází i dnes.
Autor v tomto dramatu jako hlavního hrdinu využívá starověkého legendárního hrdinu Joba. Job je dobrý muž žijící v blahobytu, před Bohem bezúhonný. Náhle však v jeho osudu dochází k naprostému zvratu: přijde o majetek i děti, tělo mu postihne nemoc a propadne se do hluboké deprese.
Autor knihy zpochybňuje tradiční izraelskou moudrost
Jádro dramatu tvoří tři série promluv zachycující debatu mezi Jobem a jeho přáteli. Job tvrdí, že život je nespravedlivý. Proklíná den svého narození a touží po smrti, avšak celou dobu obhajuje svou naprostou nevinnost před Bohem. Jeho přátelé ztělesňují tradiční odpovědi. Trvají na tom, že jeho utrpení musí být důsledkem nějakého osobního hříchu, a vybízejí ho, aby se před Bohem kál.
Autor knihy zpochybňuje tradiční izraelskou moudrost. Odpradávna se Boží lid spokojoval s prostým ujištěním, že Bůh je dobrý a spravedlivý. Proto, jak říká Deuteronomium, budou mít ti, kdo milují Boha a chodí po Božích cestách, dlouhý život v blahobytu, avšak ti, kdo se od Boha odvrátí, zahynou. Když se lidem v životě daří, je to znamení, že žijí dobře, a když se nedaří, dotyčný se musel nějak prohřešit proti Bohu a Bůh na to odpověděl utrpením. Bůh trestá zlé a odměňuje dobré. Autor knihy Job však ví, že jakkoli se takový pohled může lidskému rozumu zdát správný, ne vždy to tak funguje.
Job se v hněvu obrací k Bohu a obdrží reakci
Drama vrcholí ve chvíli, kdy Job odmítá odpovědi svých přátel, v hněvu se obrací k Bohu a žádá po něm vysvětlení. Všemohoucího Boha, Stvořitele všeho, si Job ve svém nepatrném koutku nezměrného vesmíru povolá za svědka a prověřuje Boží moudrost. Bůh tedy Joba zprostřed bouře osloví. Neposkytne mu přitom žádné odpovědi, ale sám se ho ptá: Kde jsi byl ty, když jsem tvořil vesmír? Dokážeš ovládat síly moří nebo nebes? Pochopíš, jak se rodí a jak umírají všichni živí tvorové na zemi? Otázky se z Boha sypou bez ustání. Jako dobrý učitel se ptá, aby Joba přivedl k novému poznání.
Pak Bůh zvolá: „Kdo chce činit výtky Bohu, ať na to odpoví!“ (Job 40,2). Job, který nedokáže pochopit nebo ovládat stvořený svět, si uvědomí, že i ve svém vlastním životě nebude nikdy schopen mnohé zcela pochopit nebo mít plně pod kontrolou.
Před Bohem, který je vševědoucí a všemohoucí, proto reaguje pokorně a dává najevo, že pochopil lekci, kterou se mu Bůh snaží uštědřit.
Tu odpověděl Job Hospodinovi
a řekl: „Vím, že zmůžeš všechno,
že ti není nemožný žádný záměr.
Kdo by mohl neznalostí zatemňovat prozřetelnost?
Přesto jsem mluvil o věcech, jimž nerozumím,
vyšších než já, které nemohu chápat.
Prosím, poslouchej, já budu mluvit,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu,
ale nyní tě zří moje oči.
Proto odvolávám
a projevuji lítost v popelu a v prachu. (Job 42,1–6)
Job odpovědi na své otázky nedostal. Jsou ohromné, a lidská logika tváří v tvář všemohoucímu Bohu selhává. Takové tajemství nevyžaduje otázky, ale pokornou víru. Job musí důvěřovat Boží moudrosti a nesmí si nárokovat právo vědět, co Bůh zjevit nechce.
Jobův příběh ukazuje, že naše logika selhává
Kniha Job nás učí, že ve chvílích utrpení a ztráty naše logika selhává. Na životní problémy nemůžeme nabízet zjednodušené odpovědi. Výroky typu „Když budeš mít dost víry v Boha, uzdravíš se“ působí i dnes mnoho škody a zbytečně v lidi vyvolávají pocit viny. Nemůžeme se domnívat, že známe tajemství Boží moudrosti. Útěchu nám může dát jedině vědomí, že Bůh je v naší bolesti s námi.
