Vidět ve zdánlivých náhodách Boží znamení, lásku a náklonnost, to – jak se zdá – většina lidí nedovede. Zřejmě to nebude člověku vrozené,musí se tomu učit. Ale jak? Stačí jen si toho pozorně všímat a nacvičit si to, tak jako učíme děti říkat kouzelné slovíčko? Svatý Augustin si tuhle schopnost vyprošoval kratinkou modlitbou: „Bože, uzdrav a otevři mé oči, abych mohl vidět tvá znamení.“ Kdo o to nestojí, ten o to ani neprosí; mnohá, i životně důležitá znamení přehlédne a ještě tvrdí, že Bůh mlčí, nevidí a neslyší. A zatím je to on sám, kdo je hluchý a slepý a ani nezabučí, když je obdarován.
Mezi psaním jsem si dnes odpoledne na chvíli odběhla vyřídit pár nutných věcí. Za půl hodinky jsem byla zpátky, ale těch pozoruhodných náhod, které náhodami určitě nejsou, jsem cestou posbírala celou řadu. Tramvaj mi ujela před nosem, a tak jsem měla k dispozici celých pět minut na to, abych si detailně prohlédla kytičky, berušku a čmeláka v příkopu, kolem kterého jinak přeletím jak žíznivá čára. Kdo se mi o tu milou relaxaci postaral? Náhoda? A kdo se mi postaral o to, abych se v příští tramvaji setkala s člověkem, kterého jsem se nutně potřebovala na něco zeptat a dva dny jsem ho marně sháněla? Taky náhoda? Kdo čeká na moje kouzelné slovíčko a raduje se z něj? Taky náhoda?
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Další texty k tématu Boží vůle