Ten, kdo vyznává víru, uvědomuje si své zapojení do pravdy, kterou vyznává. Nemůže pravdivě pronášet slova Kréda, aniž by tím byl přetvářen, aniž by se začlenil do dějin lásky, jež ho objímá, rozšiřuje jeho život a činí ho součástí velkého společenství, vlastního subjektu, který pronáší Krédo, totiž církve. Všechny pravdy, v které věříme, vyjadřují tajemství nového života víry jako cesty společenství s živým Bohem. (Lumen fidei 45b)

Komentář:

Křesťanská víra je světlem a životem. Není to jen „přesvědčení o něčem“, je to mnohem více. Pokud ale není v člověku víra vnímána jako cesta živé lásky, která jde od Boha k nám a od nás k Bohu, je opravdu velmi „suchá“. Nepotěší srdce člověka. Může k ní být lhostejným, i když pravdy víry neodmítá. Taková víra také neroste a člověka příliš neoživuje v těžkostech a překážkách.

  • Je pro mne jasnou skutečností, že když říkám „věřím“, říkám tím současně „věříme“? Tedy že věřím v církvi a s církví?
  • Je pro mne posilou víra ostatních křesťanů, když se dostanu do nějaké krize nebo oslabení víry?