Když slavíme svátek Proměnění Páně opěvujeme současně nepředstavitelné očekávání vlastního proměnění.
Kristus prochází lidskou bytostí a dává ji své vlastní rysy. Proměňuje v nás všechno: to dobré i zlé.
Každý muž a každá žena má v sobě mnoho otevřených ran způsobených neúspěchy, ponížením a špatným svědomím. Tyto rány se možná otevírají právě v okamžiku, kdy bychom potřebovali nekonečné porozumění a nikdo nám není nablízku.

Máme nad těmito ranami vzdychat? Takto by se staly naším soužením, agresivní silou proti nám i proti jiným, obvykle proti těm nejbližším.

Jestliže je však Kristus promění, stanou se silovým polem, zdrojem tvůrčí síly, z níž prýští schopnost ke společenství, k přátelství a k porozumění.

***

Soubor dalších textů k tématu Proměnění Páně - naleznete zde