Zamyšlení o (staro)nové službě v církvi - službě laického katechety, kterou ustanovil papež František.

Papež František ustanovil službu laického katechety

Svatý stolec zveřejnil Motu proprio „Antiquum ministerium“, kterým papež František ustanovuje službu laického katechety. Cílem je podpořit evangelizaci současného světa zdola, v laickém prostředí, aniž bychom upadali do klerikalizace – zdůrazňuje papež. (Radio Vaticana)

Není to zbytečné?

Může nás napadnout, co je na tom nového, když přece katecheté a katechetky existovali už dříve a existují i teď. V našich diecézích se požaduje patřičné vzdělání a tyto osoby mohou působit jen s církevním pověřením, takzvanou kanonickou misí od biskupa, což podobně a jinými slovy žádá papež také. V dokumentu, kterým je tato služba papežem zřízena, je uváděna dlouhá řada příkladů katechetické činnosti laiků v dějinách církve. Opět nám to může připadat jako zbytečné, ale důraz je na tom, že to byli laici. A uvažme, že po celá staletí až do padesátých let dvacátého století byli v řadě evropských zemích, včetně naší, katechety v podstatě jen kněží. Jinak tomu bylo a je v misijních oblastech, zejména v Africe nebo v Amazonii. Tam jsou katechisté - laici opěrnými postavami v misijní činnosti. Nevěnují se jen dětem nebo přípravám na svátosti. „Vyučují křesťanství“ lidi nejrůznějšího věku.  A v naší zemi byla za totality mnohde neformální katechetická činnost laiků pro některé lidi jedinou schůdnou možností, jak sobě samým nebo dětem zajistit katechetickou službu.

Nejde v prvé řadě o „náhradníky“

Papež František zřízením služby katechety (muže či ženy) se snaží o určité „odklerikalizování“ služeb, potřebných pro život jednotlivců i křesťanských společenství podobně jako to už učinil při rozšíření služeb „lektor“ a „akolyta“ ustanovených Pavlem VI., na ženy. Zde není primárním důvodem zřízení služeb nedostatek kněží. Nejde v prvé řadě o laiky - „náhradníky“ (i když jimi také mnohde jsou a budou), ale o využití potenciálu těch, kdo skrze křest, biřmování a eucharistii, díky osobnímu obdarování Duchem svatým a díky patřičným znalostem a schopnostem jsou vybaveni pro určité služby společenství křesťanů a jsou posíláni k těm, kdo pomoc v přijetí víry a k životu z víry potřebují.    

V několika prvních staletí života církve to bylo běžné

Ustanovením katechetů- laiků jako řádně a trvale ustanovené funkce v církvi papež navazuje na slova svatého papeže Pavla VI., vyjádřené ve slavné encyklice Evangelii nuntiandi z roku 1975 a něco z nich realizuje.  V encyklice Evangelii nuntiandi se připomíná, že pověřování ke službě a svěřování úkolů, k nimž není třeba kněžského svěcení, bylo po několik prvních staletí života církve běžné a posléze se vytratilo. Když se v současnosti obnovují, je na co navazovat, jak svatý Pavel VI. připomíná:   

Tím nabývá své plné důležitosti aktivní působení laiků ve světě. Přesto však nemůžeme zanedbávat a opomíjet i jinou stránku: že totiž se laikové mohou cítit povoláni, anebo skutečně i povoláni jsou, ke spolupráci se svými pastýři ve službě církevnímu společenství. Usilují o jeho růst a životnost a přispívají k tomu nejrůznějšími službami, podle milostí a darů, kterých se jim od Pána dostalo……..Je jisté, že církev, kromě zřízených úřadů, pro které jsou někteří přijati za pastýře a zasvěcují se zvláštním způsobem službě společenství, uznává i úlohu a práci těch, kteří sice nebyli k tomuto úkolu posvěceni, ale jsou schopni zajistit v církvi určité služby.

V tomto ohledu nám pomůže, přihlédneme-li k počátkům církve, protože tak budeme moci využít jejích zkušeností. Jsou to zkušenosti velmi platné, protože právě ony umožnily upevnění, růst a rozšíření církve. Při tomto čerpání z původních zdrojů je však třeba věnovat pozornost i současným potřebám lidstva a církve. Čerpat z těchto podnětných zdrojů, neničit žádnou z hodnot, které jsou v nich obsaženy, a přitom se umět přizpůsobit nynějším požadavkům a potřebám, to jsou základní směrnice pro uvážlivé hledání a hodnocení způsobů apoštolátu a služeb, které dnes církev potřebuje a které mnoho jejích členů je ochotno vykonávat pro větší životnost církevní komunity.   (EN73)

Duchovní úkoly v praktickém životě

Když domyslíme nejen tuto novinku, ale také papežovy myšlenky v rámci synody o Amazonii, může nám vyvstávat před očima obraz církve, která není složena jen z nositelů svěcení a laiků, ale která má ve světovém měřítku a přiměřeně i ve farnostech k dispozici nejen kněze a jáhny, ale také jiné služby, služebníky i služebnice, jejichž role jsou církví definované. Jejich úkolem je podle osobních obdarování přispívat k životu celku (např. farnosti) a k potřebným službám jednotlivcům. Nejde o pouhé „zapojování laiků “ natož o naplňování osobních tužeb po seberealizaci.  Jde o duchovní úkoly v praktickém životě, církví zřetelně formulované. Podobně jako dnes papež František už před léty papež Pavel VI. vyzýval laiky ne jen k aktivitě při hlásání evangelia, ale k úsilí o svatost jako k nezbytné podmínce aktivního konání:   

A vyzýváme i laiky: křesťanské rodiny, mládež i dospělé, pracující i vůdčí osobnosti a s nimi i chudé, protože právě oni jsou často bohatí vírou a nadějí, prostě všechny laiky, kteří si uvědomují svou úlohu při hlásání evangelia ať už ve službách církve, anebo ve světě a ve společnosti. Všem říkáme: je třeba, aby naše evangelizační horlivost pramenila ze skutečně svatého života a aby hlásáním evangelia, jež čerpá sílu z modlitby a především z lásky k Eucharistii – jak nám to připomíná Druhý vatikánský koncil – rostl svatý život i v těch, kdo toto evangelium šíří. (EN76)

Katecheta – laik sdílí podmínky života s tím, komu katechezemi slouží

Nakonec připojme malou terminologickou poznámku. Řekneme-li v češtině „laický katecheta“, vzbuzuje to dojem, že jde jakéhosi katechetu „druhé třídy“. Což neodpovídá skutečnosti. Na druhé straně katecheta – laik je pro mnohé lidi, kterým slouží, bližší než katechizující kněz, protože mnohdy jasněji sdílí podmínky života s tím, komu katechezemi slouží. Bylo by dobré dorůstat k chápání, že jsme všichni pokřtění křesťané, někteří z nás jsou vybaveni svěcením, aby mohli sloužit specifickým potřebám druhých, ale všichni jsme povoláni k následování našeho Pána a vysílání k potřebným bližním.