Prvním tématem promluvy Benedikta XVI. k představitelům politického a občanského života a k diplomatickému sboru byla svoboda. Papež se zmínil o znovuzískání svobody před dvaceti lety a kladl si otázku, k čemu je využívána.
To je pro posluchače prvý podnět k zamyšlení. Pohybujeme se totiž v myšlenkovém prostoru, kde je svoboda často absolutizována: klade se jen otázka, zda člověk svobodu má nebo nemá, neklade se už tak často otázka k čemu jí využívá a jaké jsou další souvislosti mezi svobodou a jinými podstatnými prvky lidského života.
Papež představuje svobodu jako jednu ze základních struktur lidského života, ale současně ukazuje na její přesažný charakter: „Lidská touha se povznáší nad sebe samu, nad to, co může poskytnout vládnoucí politická a hospodářská moc, a směřuje k oné velké naději, která má původ mimo nás, ale zároveň je uvnitř nás jako pravda, krása a dobro“. Takto chápaná svoboda směřuje podle křesťanské víry k Bohu a současně k tomu, co nachází člověk ve svém nitru jako obraz velkých hodnot, v podstatě božských atributů - pravdy, krásy a dobra. Papež zde zřejmě projevuje své okouzlení svatým Augustinem, aniž ho cituje. Ale hlavně: ukazuje velký rozměr svobody, který takříkajíc sahá do bezhraničných prostor Božích i do největších hlubin člověka. Tak se jeví svoboda jako něco neskonale většího, než jen pouhá možnost „dělat si co chci“. Proto dodává: „Svoboda hledá smysl: vyžaduje přesvědčení. Opravdová svoboda předpokládá hledání pravdy.“
Hledání pravdy je další papežovou myšlenkou, která se v jeho projevech opakuje a nalézání smyslu je mu výslednicí dobrého užití svobody. Nemluví ani tak o „vlastnění věčných pravd“ jako o úkolu člověka pravdu hledat jakožto o svrchovaném a nutném výsledku užívání svobody. S odvoláním na encykliku Fides et ratio pak říká: “Společně se musíme zasazovat v boji za svobodu a za hledání pravdy: obojí je totiž buď vzájemně spojováno, nebo společně bídně zaniká“. Tento úkol je náročný a jeho naplňování není jen výsadou křesťanů, byť papež ukazuje na vrchol nalézané pravdy když říká: „Pro křesťany má pravda jméno: Bůh.“ Naopak, je to něco, co může spojovat lidi přes hranice kultur a náboženství, pokud si cení svobody a přijímají úkol hledat pravdu v situacích a oblastech, do kterých v životě vcházejí.
Můžeme z této části projevu vybrat klíčová slova: PRAVDA - SVOBODA - NADĚJE - SMYSL a hledat jejich souvislosti.
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
Papež představuje svobodu jako jednu ze základních struktur lidského života, ale současně ukazuje na její přesažný charakter: „Lidská touha se povznáší nad sebe samu, nad to, co může poskytnout vládnoucí politická a hospodářská moc, a směřuje k oné velké naději, která má původ mimo nás, ale zároveň je uvnitř nás jako pravda, krása a dobro“. Takto chápaná svoboda směřuje podle křesťanské víry k Bohu a současně k tomu, co nachází člověk ve svém nitru jako obraz velkých hodnot, v podstatě božských atributů - pravdy, krásy a dobra. Papež zde zřejmě projevuje své okouzlení svatým Augustinem, aniž ho cituje. Ale hlavně: ukazuje velký rozměr svobody, který takříkajíc sahá do bezhraničných prostor Božích i do největších hlubin člověka. Tak se jeví svoboda jako něco neskonale většího, než jen pouhá možnost „dělat si co chci“. Proto dodává: „Svoboda hledá smysl: vyžaduje přesvědčení. Opravdová svoboda předpokládá hledání pravdy.“
Hledání pravdy je další papežovou myšlenkou, která se v jeho projevech opakuje a nalézání smyslu je mu výslednicí dobrého užití svobody. Nemluví ani tak o „vlastnění věčných pravd“ jako o úkolu člověka pravdu hledat jakožto o svrchovaném a nutném výsledku užívání svobody. S odvoláním na encykliku Fides et ratio pak říká: “Společně se musíme zasazovat v boji za svobodu a za hledání pravdy: obojí je totiž buď vzájemně spojováno, nebo společně bídně zaniká“. Tento úkol je náročný a jeho naplňování není jen výsadou křesťanů, byť papež ukazuje na vrchol nalézané pravdy když říká: „Pro křesťany má pravda jméno: Bůh.“ Naopak, je to něco, co může spojovat lidi přes hranice kultur a náboženství, pokud si cení svobody a přijímají úkol hledat pravdu v situacích a oblastech, do kterých v životě vcházejí.
Můžeme z této části projevu vybrat klíčová slova: PRAVDA - SVOBODA - NADĚJE - SMYSL a hledat jejich souvislosti.
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
