Nelze vychovávat bez paměti
Staří lidé pomáhají pochopit návaznost generací. Často jsou to prarodiče, kdo zajišťují předávání významných hodnot svým vnoučatům, a mnoho lidí může potvrdit, že právě svým prarodičům vděčí za svoje uvedení do křesťanského života. Jejich slova, něha nebo pouhá přítomnost pomáhá dětem poznávat, že dějiny nezačínají jimi, ale že jsou dědici dlouhé cesty a že je třeba respektovat zázemí, které nás předchází. Proto pozornost vůči starým lidem je charakteristickou známkou civilizace.
Společnost se bude rozvíjet, pokud si bude vážit starých lidí
Věnuje civilizace pozornost starým lidem? Je tu pro ně místo? Společnost se bude rozvíjet, pokud si bude umět vážit rozvahy a moudrosti starých lidí. Nepřítomnost dějinné paměti je závažným nedostatkem naší společnosti. Je to nezralá mentalita, kterou lze charakterizovat slovy „to už je za námi“. Poznávání minulých událostí a schopnost k nim zaujmout stanovisko je jediná možnost, jak budovat budoucnost, která bude mít smysl. Nelze vychovávat bez paměti: „Vzpomeňte si na minulé doby“ (Žid 10,32).
Vyprávění starých lidí velmi prospívají dětem a mládeži, protože je spojují s dějinami vlastní rodiny i s dějinami bydliště a vlasti. Rodina, která si neváží prarodičů, kteří jsou živou pamětí, a nepečuje o ně, je rodina v rozpadu; zato rodina, která uchovává vzpomínky, je rodina s budoucností. Tudíž společnost, v níž není místo pro staré lidi nebo jsou z ní vylučováni, protože působí problémy, v sobě nese virus smrti, neboť se odsekává od svých kořenů.
